Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
44011.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 436/03
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 2. 2003, čj. 6 C 26/2002 - 82, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2003, čj. 5 Co 962/2003 - 95,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 8. 2003, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") a zároveň navrhl odložení vykonatelnosti napadených rozsudků podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ").
Stěžovatel ve stížnosti uvedl, že ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, ve kterém vystupoval jako žalovaný, po něm žalobce požadoval zaplacení částky 113 444,-- Kč, o kterou se podle znaleckého posudku zvýšila hodnota nemovitosti v důsledku stavebních úprav provedených společností D. P., s. r. o. (právního předchůdce žalobce), které stěžovatel nemovitost pronajal. Po vyhlášení rozsudku okresního soudu zjistil stěžovatel chybu ve znaleckém posudku, což namítl v odvolání. Odvolací soud zhodnotil tuto námitku jako novou skutečnost, v odvolacím řízení nepřípustnou, a jako takovou ji tedy odmítl. Podle stěžovatele je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků vymezených v ustanoveních § 125 - § 131 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OSŘ "). Závěry znalce měly být soudem hodnoceny a pokud byla ve stadiu odvolacího řízení zjištěna chyba, neměl ji soud posuzovat jako novou skutečnost. Odvolací soud nedbal zásad spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti podané ústavní stížnosti nutné k meritornímu projednání ústavní stížnosti. Ta byla po formální stránce shledána bez vad a způsobilá dalšího přezkoumávání. Další podmínkou meritorního projednání ústavní stížnosti je, že nejde o návrh zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele. Po přezkoumání návrhu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
Ze spisu Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 6 C 26/2002 , bylo zjištěno, že okresní soud rozsudkem ze dne 10. 2. 2003, čj. 6 C 26/2002 - 82, uložil stěžovateli zaplatit žalobci 113 444,-- Kč jako náhradu za stavební úpravy, představující rozšíření pronajaté nemovitosti o zastřešený prostor před výlohami, čímž došlo ke zhodnocení nemovitosti žalovaného (stěžovatele) o přisouzenou částku. V nájemní smlouvě nebyl nijak upraven postup pro uhrazení nákladů na přístavbu před pronajatou nemovitostí, a proto okresní soud použil ustanovení § 667 odst. 1 občanského zákoníku .
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 5. 2003, čj. 5 Co 962/2003 - 95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ze spisu vyplývá, že znalecký posudek byl účastníkům řízení doručen téměř 2 měsíce před jednáním okresního soudu (právnímu zástupci stěžovatele dne 17. 12. 2002 - viz č. l. 74 p. v.) s výzvou, aby účastníci ve lhůtě 14 dnů sdělili své námitky proti znaleckému posudku. Nikdo z účastníků žádné námitky neměl. Krajský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že výhrada proti znaleckému posudku, vznesená stěžovatelem až v odvolacím řízení, není vytýkáním pouhé početní chyby, ale zpochybňuje správnost postupu znalce.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 , čl. 90 Ústavy České republik y) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1, C. H. Beck, Praha 1994, str. 40]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listin y (čl. 83 Ústav y ČR). Ani skutečnost, že obecný soud se opřel o právní názor (resp. výklad zákona, jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález
sp. zn. IV. ÚS 188/94
in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3, C. H. Beck, Praha 1995, str. 281].
Stěžovatel požaduje zrušení rozsudků obou obecných soudů, nespecifikuje však, jakým způsobem měl okresní soud porušit jeho právo na spravedlivý proces. K porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces mělo podle stěžovatele dojít rozhodnutím krajského soudu tím, že ten nesprávně interpretoval příslušná ustanovení OSŘ . Stěžovatel polemizuje s názorem krajského soudu v otázce, co je novou skutečností ve smyslu ustanovení § 205a OSŘ . Ústavní soud se může zabývat interpretací běžného (obecného) práva pouze za splnění určitých podmínek, podrobněji viz nález
sp. zn. III. ÚS 74/02
in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 28, C. H. Beck, Praha 2003, str. 85.
V koncepci odvolacího řízení založeného na neúplné apelaci by nemožnost pozdějšího tvrzení nebo uplatnění důkazů, bez ohledu na zvláštní okolnosti případu, znamenala nepřiměřenou přísnost. Z tohoto důvodu zákonodárce zařadil do OSŘ ustanovení § 205a odst. 1 . Za splnění podmínek tohoto ustanovení je možno v odvolacím řízení uplatnit skutečnosti neuvedené před soudem prvního stupně. V projednávaném případě byl znalecký posudek účastníkům poskytnut s dostatečným předstihem, postačujícím k jeho prostudovaní. V tomto období měl stěžovatel dostatek prostoru uplatnit své námitky a žádné objektivní (soudu známé) okolnosti mu v tom nebránily. Jestliže tedy krajský (odvolací) soud dospěl k závěru, že stěžovatel uplatnil své námitky vůči znaleckému posudku jako nové skutečnosti a tyto námitky neakceptoval a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil, nejedná se z jeho strany o svévolnou a ústavně nekonformní interpretaci. Stěžovatel totiž postup znalce zpochybnil.
Porušení práva na spravedlivý proces může také spočívat v nesprávném provádění důkazů a jejich hodnocení [viz nález
sp. zn. III. ÚS 84/94
in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení svazek 3, C. H. BECK, Praha, str. 257; nebo nález
sp. zn. III. ÚS 166/95
in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, C. H. Beck, Praha 1996, str. 255]. Žádné takové porušení však Ústavní soud v přezkoumávané věci nezjistil. Ústavní soud, s ohledem k výše uvedenému, dospěl k závěru, že právo stěžovatele na spravedlivý proces, zaručené ust. čl. 36 odst. 1 Listin y, nebylo v řízení před obecnými soudy porušeno.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy v rozsahu, v jakém je namítal stěžovatel, ani v rozsahu jiných ústavně zaručených práv a svobod, odmítl Ústavní soud jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Návrh na odklad vykonatelnosti ve smyslu ust. § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu má akcesorickou povahu, sdílí osud ústavní stížnosti. Protože samotná ústavní stížnost byla odmítnuta, byl naplněn důvod pro odmítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2003
JUDr. František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu