Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 735/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Č. a. s., zastoupené JUDr. K. M., advokátem, proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 02/2002 ze dne 1. října 2002, čj. 23805/2002-611, a jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí stěžovatelka proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 02/2002 ze dne 1. října 2002 (23805/2002-611), kterým se vydávají pevné ceny vytáčeného přístupu ke službám sítě Internet prostřednictvím pevné veřejné telekomunikační sítě společnosti Č., a. s., a tvrdí, že jím byl porušen y ČR, , , a d. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, jak je vpředu označeno, a dále navrhla, aby Ústavní soud zakázal pokračovat tomuto úřadu v porušování základních práv stěžovatelky a přikázal mu obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelky, zejména tak, že toto cenové rozhodnutí a na ně navazující dodatek č. 1 Českého telekomunikačního úřadu ze dne 16. října 2002 (26284/2002-611) k cenovému rozhodnutí č. 01/2002 ze dne 8. ledna 2002 zruší.

Ústavní soud po prostudování obsahu ústavní stížnosti a spisů Ústavního soudu

sp. zn.

a

, s přihlédnutím ke sdělení Městského soudu v Praze, konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Podle sdělení Městského soudu v Praze (č. l. 12 spisu Ústavního soudu) byla proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 1. října 2002 (23805/2002-611) podána dne 29. listopadu 2002 správní žaloba a věc je vedena pod sp. zn. .

Stěžovatelka poukazuje v ústavní stížnosti na to, že využití opravného prostředku - žaloby ve správním soudnictví je právně nejednoznačné. Ústavní soud však dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky dané právním řádem České republiky. Svůj názor opírá o následující:

Ze spisu Ústavního soudu

sp. zn.

vyplývá, že ústavní stížnost shodné stěžovatelky směřovala proti typově shodnému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Městský soud v Praze žalobu odmítl svým rozhodnutím ze dne 25. července 2003

( ) z důvodu, že se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své pravomoci v soukromoprávní věci. V tomto rozhodnutí je dále konstatováno, že:

* stěžovatelka se může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí u okresního soudu,

* proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v a násl. u Městského soudu v Praze.

Je tedy zřejmé, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany svých práv jinými procesními prostředky.

Shodný závěr plyne i ze spisu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, jehož účastníkem byla stěžovatelka. Ústavní soud v této věci zjistil, že u Městského soudu v Praze byla podána stěžovatelkou žaloba směřující proti cenovému rozhodnutí (šlo o rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 04/PROP/2002 ze dne 14. 6. 2002, čj. 17358/2002-611). Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze měl za to, že k projednání věci není věcně příslušný, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze, který dne 15. 11. 2002 Městskému soudu v Praze sdělil, že dospěl k závěru, že v dané věci je dána jeho věcná příslušnost. Věc byla u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. . Ústavní stížnost stěžovatelky byla proto odmítnuta z důvodu nepřípustnosti usnesením Ústavního soudu ze dne 3. března 2003 (

).

Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; ústavní stížnost posoudil proto Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 zákona) a odmítl ji [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. října 2003