Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 681/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Č., a. s., zastoupené JUDr. K. M., advokátem, proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002 ze dne 3. září 2002, čj. 18637/2002-611, a jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních náležitostí i jinak ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], brojila stěžovatelka proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002 ze dne 3. září 2002 (18637/2002-611), kterým byla stanovena maximální cena za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro službu koncového volání do veřejných pevných telekomunikačních sítí, a tvrdila, že jím byl porušen y ČR, ,

, a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka proto navrhla zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, jak je vpředu označeno, a dále navrhla, aby Ústavní soud zakázal pokračovat tomuto úřadu v porušování základních práv stěžovatelky a přikázal mu obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelky, zejména tak, že zruší označené cenové rozhodnutí.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle písm. d) y ČR, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení takto:

1.) Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

2.) Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Ze zjištění Ústavního soudu (č. l. 19 spisu) a z přílohy k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka podala proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 06/PROP/2002 ze dne 3. září 2002 (18637/2002-611) správní žalobu, která byla rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2003 ( ), jež si Ústavní soud vyžádal za účelem rozhodnutí o této ústavní stížnosti, odmítnuta z důvodu, že se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své pravomoci v soukromoprávní věci. V tomto rozhodnutí je dále konstatováno, že:

* stěžovatelka se může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí u okresního soudu,

* proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v a násl. u Městského soudu v Praze.

Podle zjištění Ústavního soudu (č .l. 19 spisu) stěžovatelka rozhodnutí Městského soudu v Praze, jak je vpředu označeno, dne 2. září 2003 kasační stížností u Nejvyššího správního soudu napadla.

Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, nehledě k tomu, že stěžovatelka se mohla dle poučení domáhat svého práva i u příslušného okresního soudu. Pokud stěžovatelka nevyčerpala poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), nemohla být její ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. října 2003