Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 413/03

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti C. P., a.s., zastoupené Ing. J. H., předsedou představenstva a Ing. P. P., členem představenstva, právně zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 11. dubna 2003, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen "rozhodčí soud"). Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto [výrok pod bodem 1. písm. a), b), c), d)] o povinnosti stěžovatele, takto žalovaného v řízení před rozhodčím soudem, poskytnout žalobci (nyní vedlejšímu účastníkovi) blíže specifikované plnění. Rovněž jím byl zamítnut (výrok pod bodem 2.) návrh stěžovatele "na úhradu nákladů ve výši 1.021.380,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % p.a. ode dne 10. 6. 2002 do zaplacení".

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zrekapituloval materiální podstatu věci, jež byla projednávána před rozhodčím soudem, přednesl v ní svá tvrzení ohledně pochybení, která shledává jak v tomto řízení samotném, tak i jeho konečném výsledku a v návaznosti na to namítal dotčení v jeho ústavně zaručeném základním právu na soudní ochranu zakotveném v d.

Po přezkoumání ústavní stížnosti, z hlediska naplnění jejích procesních předpokladů a podmínek stanovených zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný, a to z důvodů dále uvedených.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Ústavní soud konstatuje, že pokud se strany (stěžovatel a vedlejší účastník) dohodly, že o jejich majetkovém sporu rozhodne rozhodčí soud, i když jinak by byla dána pravomoc soudu ( , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů) a tímto dispozičním úkonem nahradily pořad práva, potom za uvedené procesní situace v důsledku této skutečnosti z vlastního a svobodného rozhodnutí stěžovatel nevyčerpal procesní prostředky, které k ochraně tvrzeného práva poskytuje [obdobně např. usnesení ve věci

sp. zn.

(uveřejněné pod č. 41 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 24, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2002, str. 563 a násl.),

sp. zn.

,

sp. zn.

]. Tento závěr je reflexí shora citovaného ustanovení § 75 odst. 1 a zákona, v němž má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. To ovšem za předpokladu, kdy stěžovatel tento pořad práva výběrem ze stávajících alternativ soudního řízení z vlastní svobodně projevené vůle nevyloučí tím, že zvolí - jako v projednávané věci - postup, jímž dá přednost řízení před rozhodčím soudem.

S ohledem na důvody takto vyložené Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh jako nepřípustný podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2003

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj