Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 161/03

Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelky V. S., zastoupené JUDr. PhDr. S. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. ledna 2003 sp. zn. a Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2001 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčena v právech zaručených , a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na průběh řízení, na situaci, v nímž se i s nezletilou dcerou octla poté, co jí byl znemožňován vstup do předmětného společného bytu, na snahu vyřešit svou bytovou situaci, která se stala jednáním žalovaného pro ni neúnosnou, a na dobu, po kterou řízení probíhalo, což s ohledem na rozhodnutí soudu po více než 6 letech mělo pro ni i negativní majetkové důsledky.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR přezkoumal rozsudek soudu II. stupně dle § 242 odst. 1 a 3 obč. soudního řádu, a to jeho měnící výrok ve věci samé a v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými tak vyčerpávajícím způsobem, že lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. Je třeba dodat, že stěžovatelka ve svém návrhu nic konkrétního Nejvyššímu soudu ČR ani nevytýká, poukazuje pouze na řízení a rozhodnutí odvolacího soudu - namítá pochybení, kterých se dle jejího

přesvědčení soud II. stupně dopustil, když změnil rozhodnutí soudu I. stupně a předmětný družstevní byt určil do výlučného užívání žalovanému jako jedinému členu bytového družstva. Námitky, jež se týkají skutkových zjištění, na základě nichž soudem bylo rozhodnuto tak, jak výše uvedeno, jsou námitkami týkajícími se hodnocení provedených důkazů, nezbytných pro rozhodnutí dle § 705 odst. 2 věta druhá obč. zákona, tj. pro rozhodnutí, kdo z rozvedených manželů bude jako člen družstva dále uživatelem bytu. Vzhledem k tomu, že soud II. stupně dokazování doplnil mj. o důkaz, z něhož bylo spolehlivě zjištěno, že v době jeho rozhodování byla bytová potřeba stěžovatelky uspokojena na základě smlouvy uzavřené na dobu neurčitou - o nájmu bytu I. kategorie, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, pak ani v tomto směru postup soudu v rozporu s § 132 a s § 220 odst. 2 obč. soudního řádu shledán nebyl.

Pro výše uvedené, a tedy zjištění, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů]. Pokud stěžovatelka poukazovala také na průtahy v soudním řízení, v tomto rozsahu je stížnost nepřípustná, když v době tvrzených průtahů nepostupovala dle a násl. [, cit. ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2003