Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 263/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky G. I., , zastoupené JUDr. L. V., advokátem, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností se G. I. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen "rozhodčí soud") ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. , zrušuje. Citovaný nález (ve výroké části 1.) zamítl žalobu (stěžovatelky), že strana žalovaná (T. S., a.s.) je povinna zaplatit stěžovatelce účelně vynaložené náklady v celkové částce 226.875,- Kč a ušlý zisk za 10 let pronájmu nebytových prostor v částce 7.985.250,- Kč spolu s náklady na právní zastoupení ve výši 25.775,- Kč a (ve výrokové části 2.) rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit straně žalované na účet jejího právního zástupce náklady právního zastoupení ve výši 154.681,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně popsala průběh řízení před rozhodčím soudem dne 30. 1. 2003, v jehož průběhu bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo dokazování skončeno a rozhodčí soud poskytl žalované straně pět dní k písemnému vyčíslení nákladů právního zastoupení. Současně rozhodl, že rozhodčí nález bude stranám doručen bez ústního vyhlášení. Stěžovatelka uvedla, že ač dne 27. 2. 2003 zaslala rozhodčímu soudu obsáhle doplňující vyjádření, ve kterém reagovala na námitky žalovaného uplatněné u ústního jednání dne 30. 1. 2003, obdržela její právní zástupkyně dne 13. 3. 2003 rozhodčí nález (datovaný dnem 13. 2. 2003) s výše uvedeným výrokem. Stěžovatelka poukázala na nedostatečné dokazování, dále na skutečnost, že rozhodčí soud nepřihlédl k jejím námitkám, nevyslechl ji k jejím výdělkovým a majetkovým možnostem a také na nepřezkoumatelnost rozhodčího nálezu ve vztahu k povinnosti zaplatit náklady řízení protistraně. Stěžovatelka konečně s odkazem na ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen " ") - když stranami nebylo dohodnuto, že rozhodčí nález může být k žádosti některé z nich, nebo obou, přezkoumán jinými rozhodci - uvedla, že napadené rozhodnutí rozhodčího soudu je konečné. Stěžovatelka se proto domnívá, že byla zkrácena v právu na soudní ochranu a spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " ").

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Ústavní stížnost je podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Proto se Ústavní soud (stejně jako ve věci

sp. zn.

) zabýval otázkou, zda předmětný rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci podle písm. d) y ČR, resp. podle .

Ústavní soudu dospěl k závěru, že uvedený rozhodčí soud orgánem veřejné moci není, takže ani jeho rozhodčí nálezy nejsou rozhodnutím orgánu veřejné moci podle uvedených ustanovení y ČR a . Podle Řádu Rozhodčího soudu rozhodčí soud rozhoduje spory, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami. V tomto směru je rozhodovací činnost rozhodčího soudu založená na smlouvě, která deleguje vůli stran a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Rozhodčí soud proto za orgán veřejné moci nelze považovat.

Proto Ústavní soud, jenž je podle y ČR soudním orgánem ústavnosti, uvedený návrh věcně projednat nemůže, neboť se ve své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoc, především u ČR a . Těmito právními předpisy, jejichž zákonný rámec není Ústavní soud oprávněn překročit, je dán také okruh subjektů (orgánů veřejné moci) a problémů, o nichž může jednat. Návrhu tedy nelze vyhovět, neboť Ústavnímu soudu nepřísluší rozhodovat o rozhodnutí, opatření nebo jiném zásahu jiného orgánu než orgánu veřejné moci.

Ústavní soud tedy ve smyslu ustanovení není k projednání návrhu příslušný.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby dospěl k jinému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost podle zákona jako nepřípustnou odmítnout pro nevyčerpání prostředků ve smyslu . V tomto směru poukazuje Ústavní soud na názor vyplývající z usnesení ve věci

sp. zn.

, které odmítnutí návrhu postavilo pouze na zjištění, že stěžovatel nevyčerpal veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť na základě vlastního svobodného rozhodnutí nahradil pořad práva dohodou o respektování rozhodčího nálezu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj