Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 138/02

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci MUDr. J. V., zastoupeného Mgr. V. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2001 č. j. -60 a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2001 č. j. -46, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že soudům, které je vydaly, vytýká nerespektování jeho práva na spravedlivý proces, na soudní ochranu, práv vlastnických a majetkových, dále porušení zásady rovnosti, jakož i ústavního principu, dle něhož nikdo nemůže být nucen k plnění povinností jiného či za jiného bez souhlasu či proti jeho vůli. Poukázal na usnesení rejstříkového soudu vztahující se k zápisu předmětného investičního fondu a k jeho výmazu, na datum podání žaloby a vyslovil přesvědčení, že rozhodnutí o zastavení řízení zbavilo účastníky řízení možnosti zjistit, zda existují konkrétní osoby - procesní nástupci, kteří mají automaticky vstoupit do práv a povinností fondu, když nedošlo k jeho likvidaci ani k jinému vypořádání jeho jmění.

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze ve vyjádření ze dne 5. února 2003 uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a navrhl její odmítnutí, když soud v předmětné věci postupoval v souladu s ustanoveními , ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2001 č. j. -60 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud II. stupně opodstatněně potvrdil výše označené rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze o zastavení řízení proti žalovanému, který byl ke dni 1. května 2000 vymazán z obchodního rejstříku a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení, když také shledal, že jeho výrok má oporu v ustanovení a ve zjištění, že žalovaná společnost zanikla a její práva a povinnosti na právního nástupce nepřešly. V odůvodnění rozhodnutí se s námitkami odvolatele v plném rozsahu vypořádal a na toto lze v dalším odkázat. Je třeba dodat, že Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 25. září 2002 sp. zn. o odmítnutí stěžovatelova dovolání konstatoval, že v postupu odvolacího soudu neshledal pochybení a dovolací důvody obsažené v a písm. f) obč. soudního řádu (týkající se zastoupení účastníka řízení, který neměl procesní způsobilost a nesprávného postupu soudu, jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem) a i když ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR nesměřuje, lze však na jeho odůvodnění poukázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2003