Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 625/01

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti N.U., zastoupeného JUDr. J.N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2001 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2001 sp. zn. v trestní věci, takto :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 25. října 2001 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2001 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2001 sp. zn. v trestní věci. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základním právu na nedotknutelnost osobní svobody dle d (dále jen " "), v základním právu na nedotknutelnost listovního tajemství a tajemství přepravovaných zpráv dle y, dále v základním právu na řádný proces dle y a dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v základním v právu vyjadřovat ke všem prováděným důkazům dle y, a konečně v základním právu na obhajobu dle , 4 y.

Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. , jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:

Rozsudkem soudu I. stupně byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropných látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., za což byl dle § 187 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let s výkonem ve věznici s ostrahou (§ 39a odst. 2 písm. d) tr. zák.). Rozsudkem ze dne 12. července 2001 sp. zn. Vrchní soud v Praze odvolání stěžovatele zamítl.

V ústavní stížnosti je vytýkáno oběma rozsudkům obecných soudů, jakož i řízení, jež jejich přijetí předcházelo, zejména neprovedení stěžovatelem navrhovaných důkazů, především neprovedení důkazu výslechem svědka k pravdivosti tvrzení obsažených ve stěžovatele usvědčující výpovědí spoluobviněného L.F., dále je namítáno přibrání tlumočníka za účelem překladu telefonních rozhovorů z jazyka albánského do jazyka českého dle § 55 odst. 2 tr. řádu per analogiam s utajením jeho totožnosti, skutečnost, že o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem vůči osobě tlumočníka pro podjatost nebylo orgány činnými v trestním řízení rozhodnuto, je vytýkána identifikace osob na základě výpisů se záznamů telekomunikačního provozu, jež byly poskytnuty orgánům přípravného řízení společnostmi E., T. a R. na vyžádání Policie České republiky a nikoli na základě rozhodnutí soudu, akceptace usvědčující výpovědi spoluobviněného F. neopírající se o důkazy další, a konečně je oběma obecným soudům vytýkáno porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a zásady vyhledávací v trestním procesu a s tím související extrémní rozpor přijatých právních závěrů s provedenými skutkovými zjištěními.

K výzvě Ústavního soudu podle a odst. l , ve znění pozdějších předpisů, podal dne 10. prosince 2001 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření Vrchní soud v Praze, dne 11. ledna 2002 Krajský soud v Plzni.

Předseda senátu 10 To Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Nadto účastník řízení uvádí, že odposlechy telefonních hovorů byly pořízeny postupem dle § 88 tr. řádu, rovněž dle jeho přesvědčení nedošlo k porušení práva stěžovatele jednat ve svém mateřském jazyce (§ 14 odst. 1 tr. řádu). K námitce stěžovatele ohledně pochybení v přípravném řízení při přibrání tlumočníka za účelem vyhotovení překladů záznamů telefonních odposlechů, které nebyly vedeny v českém jazyce, se ve vyjádření odkazuje na postup soudu I. stupně, který k této námitce přibral v řízení před soudem tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, jenž pak provedl překlady daných hovorů. Odvolacímu soudu přitom neuniklo, že k určité části hovoru tlumočník konstatoval potřebu takové techniky přehrávání, jež by umožňovala jeho detailnější rozfázování, avšak dospěl k závěru, dle něhož tato nesrovnalost nemohla mít s ohledem na celkový rozsah a obsah ostatních důkazů, na nichž byly postaveny závěry o vině, vliv na správnost a zákonnost předmětného rozhodnutí. K dalším námitkám stěžovatele účastník řízení konstatuje, že spadají do sféry volného hodnocení důkazů a reakce na ně je obsažena v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí vrchního soudu.

Předseda senátu 3 T Krajského soudu v Plzni ohledně námitek neúplnosti a nejasnosti skutkových zjištění odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, ohledně námitek, týkajících se překladu záznamů telefonních odposlechů, shodně s vyjádřením soudu II. stupně, poukazuje na přibrání dalšího tlumočníka k hlavnímu líčení, přičemž nalézací soud vycházel při hodnocení důkazů nikoli z listinných důkazů, nýbrž z těch, které provedl při hlavním líčení.

Dle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y (

,

a další). Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů a nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz např.

,

a další), nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy, ani to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvená v ě, ě nebo v mezinárodních smlouvách podle y.

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při hodnocení důkazů se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování. Krajský soud v Plzni i Vrchní soud v Praze při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z trestního řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení upravující zásadu vyhledávací, zásadu volného hodnocení důkazů, jakož i kautely transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku, svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž soud odvolací přiléhavě reagoval na argumentaci obsaženou v odvolání stěžovatele do rozhodnutí nalézacího soudu. Napadenými rozhodnutími tudíž nebyl porušen ani zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 y) ani základní právo na řádný proces ( a násl. y), jakož i další v ústavní stížnosti označená základní práva a svobody.

Pokud stěžovatel namítá porušení základního práva na spravedlivý proces, spočívající v tzv. opomenutém důkazu ohledně zamítnutí návrhu na provedení důkazu výslechem svědka P.L., nelze než ze strany Ústavního soudu konstatovat, že ve veřejném zasedání, konaném u Vrchního soudu v Praze dne 12. června 2001, poté co byl soudem přečten návrh na doplnění dokazování spolu s přílohou (dopisem P.L.) a byl k jeho obsahu slyšen spoluobviněný F., soud vyhlásil usnesení, dle něhož návrh na doplnění dokazování výslechem svědka P.L. se pro nadbytečnost zamítá (spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. , č. l. 1762).

Ústavní soud sdílí důvodnost námitky stěžovatele, týkající se přibrání tlumočníka za účelem překladu telefonních rozhovorů z jazyka albánského do jazyka českého dle tr. řádu per analogiam s utajením jeho totožnosti. Nicméně dané pochybení orgánů činných v přípravném řízení nijak neomezilo možnost stěžovatele vyjadřovat se k provedenému důkazu ( y) a uplatnit veškeré námitky k obsahu a správnosti překladu v řízení před soudy, čehož stěžovatel v plném rozsahu a v souladu s kautelami ústavními i zákonnými využil.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 11. září 2003