Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 208/01

Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. P. D., Ing. V. V. a Ing. M. J., všech zastoupených JUDr. K. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. března 2000 sp. zn. , v trestní věci, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 5. dubna 2000, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. března 2000 sp. zn. . Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčeni v základním právu každého činit, co není zákonem zakázáno, při vědomí toho, že nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, vyplývajícím z d (dále jen " "), dále v základním právu na realizaci vlastnického práva způsobem, který vlastník uzná za vhodný dle y, v základním právu domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany dle y, v základním právu vyjadřovat se ke všem v soudním řízení prováděným důkazům dle y a konečně v základním právu plynoucím z ústavní maximy nullum crimen sine lege nulla poena sine lege dle y. Stěžovatelé dále spolu s ústavní stížnosti dle podali Ústavnímu soudu návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. .

Ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. , jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:

Rozsudkem soudu I. stupně byli stěžovatelé uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., za což byli odsouzeni k peněžitému trestu, v případě jeho nevykonání pak k náhradnímu trestu odnětí svobody. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. uvedený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu, stěžovatele uznal vinnými spácháním trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. při uložení shodných trestů. Důvodem reformačního rozhodnutí soudu II. stupně bylo nesprávné označení poškozeného ve výroku nalézacího soudu.

Ústavní stížnost oběma rozsudkům obecných soudů, jakož i řízení, jež jejich přijetí předcházelo, vytýká zejména neobjasnění skutkového stavu, zvláště otázek motivace a úmyslu stěžovatelů, porušení pravidel upravujících průběh veřejného zasedání u odvolacího soudu a konečně nesprávné hmotněprávní posouzení věci.

K výzvě Ústavního soudu podle a odst. l , ve znění pozdějších předpisů, podal dne 25. června 2001 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření Krajský soud v Ostravě, dne 14. června 2001 Okresní soud v Novém Jičíně. Jak předseda senátu 7 To Krajského soudu v Ostravě, tak i předseda senátu 4 T Okresního soudu v Novém Jičíně ve svých vyjádřeních v plném rozsahu odkazují na odůvodnění v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu.

Usnesením ze dne 14. srpna 2001 č. j.

-54

Ústavní soud vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2000 sp. zn. do meritorního rozhodnutí o ústavní stížnosti odložil.

Dle ustanovení senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y (

,

a další). Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů a, nebyl-li zjištěn extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz např.

,

a další), nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy, ani to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvené v ě, ě nebo mezinárodních smlouvách podle y.

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při hodnocení důkazů se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování. Krajský soud v Ostravě při posuzování předmětné věci respektoval kautely plynoucí z trestního řádu, respektoval příslušná procesní ustanovení upravující zásadu vyhledávací, zásadu volného hodnocení důkazů, jakož i kautely transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku, svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž přiléhavě reagoval na argumentaci obsaženou v odvolání stěžovatele do rozhodnutí nalézacího soudu, a v tom rámci i reflektoval některé jeho nedostatky a vyvodil z nich odpovídající závěry. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 y) ani základní práva na řádný proces ( a násl. y), ani základní práva plynoucí

ze zásady nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege ( y). Argumentují-li stěžovatelé i dotčením základního práva na ochranu vlastnictví dle y, Ústavní soud odkazuje na ústavní rámec jeho uplatňování dle y, jenž plně dopadá i na rozhodovanou věc. Konečně Ústavní soud ze strany soudu odvolacího neshledal takové porušení pravidel upravujících průběh veřejného zasedání, jež by mohlo omezit základní práva stěžovatelů na řádný proces, a to s ohledem na kautely plynoucí z ustanovení a tr. řádu.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelů na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 18. září 2003