Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 357/03

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Jiřího Malenovského o ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr I. I., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. , a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatelka v zákonné lhůtě podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, v níž napadá shora uvedená rozhodnutí, jimiž se cítí dotčena na svých právech, zaručených , a y, a d.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla rozsudkem soudu prvního stupně uznána vinnou ze spáchání dvou trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 197a trestního zákona) a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců nepodmíněně. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že stěžovatelka opakovaně vyhrožovala zabitím svému manželovi, se kterým je v rozvodovém řízení, a přitom se jej pokusila udeřit kuchyňským válečkem do hlavy; dále se dopustila slovního i fyzického útoku proti jiné poškozené osobě.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky jako nedůvodné. Stěžovatelka v odvolání znovu uvedla, že se trestné činnosti nedopustila, že byla obviněna nespravedlivě a že nebyla provedenými důkazy z trestné činnosti usvědčena, proto se domáhala zproštění obžaloby v plném rozsahu. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně učinil úplná a správná skutková zjištění, a ztotožnil se jak s právní kvalifikací jednání stěžovatelky, tak s posouzením otázky trestu.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu v Brně ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. , odmítnuto, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265 trestního řádu, námitky stěžovatelky měly totiž původ výlučně ve skutkovém zjištění.

Ústavní soud po zvážení okolností případu, vycházeje ze závěrů obecných soudů a z argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti, dospěl ke zjištění, že podaná ústavní stížnost není opodstatněná.

Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti se shoduje s její argumentací před obecnými soudy, Ústavní soud je zde tudíž stavěn do role další odvolací či dovolací instance, tedy role, která mu nepřísluší, což vyplývá z jeho vymezení vě ČR, ze , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), i z jeho ustálené judikatury. Obsahem ústavní stížnosti je polemika se skutkovými závěry obecných soudů. Stěžovatelka namítá, že skutkové okolnosti byly nesprávně zjištěny a nebyly provedenými důkazy spolehlivě prokázány. Proto dle názoru stěžovatelky soudy porušily zásady spravedlivého procesu, nerespektovaly princip rovnosti zbraní a svým postupem porušily zákonnou povinnost poskytovat stěžovatelce stanoveným způsobem ochranu jejím právům.

Ústavní soud, jak již bylo mnohokrát v jeho judikatuře opakováno, není součástí obecné soudní soustavy a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout pouze tehdy, jestliže pravomocným rozhodnutím obecných soudů v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, došlo k porušení základních práv a svobod chráněných právními normami ústavního pořádku ČR. Pouze tehdy, pokud by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními anebo v nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutné považovat takové rozhodnutí za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces (k tomuto srov. obdobně např. nález

sp. zn.

, in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, č. 34; stejně tak i nález sp. zn. , in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 15, č. 118, a další). V daném případě Ústavní soud shledal, že závěry obecných soudů nejsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Provedené důkazy a jejich hodnocení soudy neporušují navrhovatelem označená základní práva a svobody. Ve světle uvedených skutečností pak závěry učiněné obecnými soudy nelze odmítnout, a to ani z hledisek respektování zákonnosti, tím méně ústavnosti. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že základní práva stěžovatelky nebyla zasažena a trestní řízení vedené proti její osobě nelze kvalifikovat jako porušení jejich základních práv.

S poukazem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout jako zjevně neopodstatněný podle .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2003

Vojtěch Cepl

předseda senátu