Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 24/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele M. K., zastoupeného advokátem JUDr. R. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2001, čj. -6, a usnesení téhož soudu ze dne 6. 12. 2001, čj. -8, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a Finančního ředitelství v Hradci Králové jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 1. 2002 a doplněnou dne 19. 2. 2002, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové uvedená v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na projednání věci před soudem a na přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy soudem dle článku 36 d. Navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , z něhož zjistil následující:

Stěžovatel se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2001, čj. 1253/130/2001/DO. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2001, čj. -6, tak, že zastavil řízení a stěžovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podléhá soudnímu poplatku ve výši 1.000,- Kč, jenž je splatný spolu s jejím podáním. Protože stěžovatel poplatek nezaplatil a nebyl ani v řízení zastoupen advokátem, soud ho dne 11. 9. 2001 vyzval pod sankcí zastavení řízení k předložení plné moci advokáta a k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel předložil v soudem stanovené lhůtě pouze plnou moc k zastupování. Soudní poplatek ve lhůtě, která uplynula dne 3. 10. 2001, však neuhradil. Soud dále rozhodl usnesením ze dne 6. 12. 2001, čj. -8, o vrácení soudního poplatku stěžovateli. V jeho odůvodnění uvedl, že poplatková povinnost stěžovatele zanikla právní mocí usnesení o zastavení řízení.

Stěžovatel napadl obě rozhodnutí projednávanou ústavní stížností. Namítl, že uhradil soudní poplatek osobně v podatelně krajského soudu dne 12. 11. 2001, tedy ještě před právní mocí usnesení o zastavení řízení. Má za to, že pokud za těchto okolností soud řízení zastavil, postupoval v rozporu s ustanovením , o soudních poplatcích (dále jen " "), a současně zasáhl i do jeho ústavně zaručených práv.

Ústavní soud vyzval dle ustanovení účastníka řízení Krajský soud v Hradci Králové a vedlejšího účastníka řízení Finanční ředitelství v Hradci Králové, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.

Krajský soud v Hradci Králové poukázal ve svém vyjádření na to, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, jenž byl splatný při podání žaloby. Přes výzvu soudu svou poplatkovou povinnost nesplnil ani ve lhůtě stanovené soudem. Soud proto napadeným usnesením řízení zastavil. Krajský soud upozornil, že proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části páté, hlavy druhé , není přípustné odvolání. Nemohl proto použít postupu dle ustanovení zákona o soudních poplatcích a zrušit svoje rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť citované ustanovení umožňuje tento postup jen v případě, že poplatek byl zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání, nikoli do dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. Soud vyjádřil přesvědčení, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy i ústavními právy uváděnými stěžovatelem. Závěrem navrhl, aby byla ústavní stížnost jako nedůvodná zamítnuta, nebude-li shledán důvod pro její odmítnutí.

Finanční ředitelství v Hradci Králové, ač doloženě vyzváno, se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání ve smyslu . Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o nezákonné aplikaci ustanovení § 9 zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel přitom svou námitku nedoplňuje podrobnější argumentací.

Z provedené lustrace evidovaných ústavních stížností bylo zjištěno, že stěžovatel podal ve skutkově i právně shodných případech další tři obsahově stejné ústavní stížnosti, jimiž se Ústavní soud již zabýval a odmítl je jako zjevně neopodstatněné návrhy (srov.

,

a

).

Ústavní soud se ve shora uvedených rozhodnutích neztotožnil s argumentací stěžovatele, že obecný soud aplikací příslušného ustanovení zákona o soudních poplatcích porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Vyslovil přesvědčení, že názor, obsažený ve vyjádření soudu k ústavní stížnosti, tedy, že ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích lze použít pouze v případech, kdy je možno proti usnesení o zastavení řízení podat odvolání, je logický a ústavně zcela konformní. Uvedl, že stěžovateli nic nebránilo, aby se obrátil na nezávislý a nestranný soud a požadoval projednání své věci. Skutečnost, že soud následně řízení zastavil z důvodu, že stěžovatel nesplnil ve stanovené lhůtě svou povinnost stanovenou zákonem zaplatit soudní poplatek, nemůže být přičítána k tíži soudu ani nemůže být chápána jako zásah do ústavního práva. K zastavení řízení došlo výhradně v důsledku nečinnosti stěžovatele, jenž byl soudem k zaplacení soudního poplatku řádně vyzván. Ústavní soud upozornil, že správní soudnictví bylo do 31. 12. 2002 řízením jednoinstančním, v němž je podání opravných prostředků vyloučeno. Uzavřel, že, byl-li shledán zjevně neopodstatněným návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo zastaveno řízení, musel být logicky shledán neopodstatněným i návrh na zrušení následujícího usnesení téhož soudu, kterým bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku.

Ústavní soud neshledal důvod k tomu, že by se mohl od tohoto svého dřívějšího právního názoru odchýlit. Uvedené závěry proto plně aplikoval i na projednávaný případ, jenž se týká naprosto shodné otázky.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 24. června 2003 Vojtěch Cepl

předseda senátu