Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 532/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Š. B., s. r. o., zastoupené JUDr. Z. P., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2002, čj. - 183,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Š. B., s. r. o. (dále jen "stěžovatelka"), se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2002, domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud").

Stěžovatelka ve stížnosti uvedla, že usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 3. 1999, čj. - 98, byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka - společnost Š., spol. s r. o.,. Smlouvou o postoupení pohledávky postoupilo Město Brno svou pohledávku za úpadcem i s příslušenstvím stěžovatelce, následkem singulární sukcese došlo k procesnímu nástupnictví v konkursním řízení. Podáním ze dne 31. 5. 1999 oznámila stěžovatelka změnu v osobě navrhovatele a návrh na zahájení řízení vzala zpět. , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), upravuje zpětvzetí návrhu na prohlášení konkursu tak, že navrhovatel může vzít svůj návrh zpět až do prohlášení konkursu. Podle stěžovatelky je nutno v průběhu odvolacího řízení postupovat podle , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, se zpětvzetím návrhu, podle stěžovatelky, vůbec nezabýval. Ve výroku svého usnesení pouze potvrdil usnesení krajského soudu. Výrok vztahující se ke zpětvzetí návrhu výroková část usnesení vrchního soudu neobsahuje. Pravomocným rozhodnutím vrchního soudu bylo porušeno základní právo stěžovatelky zaručené d (dále jen ""), y (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva").

V souladu s ust. , 4 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), byla vyžádána vyjádření účastníků řízení. Všichni vedlejší účastníci podali svá vyjádření bez náležitého právního zastoupení, vzhledem k povaze souzeného případu Ústavní soud tyto účastníky nevyzýval k zajištění právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.

Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření uvedl, že se zpětvzetím návrhu stěžovatelky zabýval, hodnotil ho, a odkázal na odůvodnění na str. 11 a 12 napadeného usnesení. Procesní postup soudu byl v souladu se zněním . Procesní důsledky zpětvzetí návrhu stěžovatelkou hodnotil jako jednu z právně významných skutečností a závěr, ke kterému dospěl, vyjádřil výrokem ve věci samé. O zpětvzetí návrhu nebylo nutno rozhodovat samostatným usnesením. Nebyla dotčena možnost napadnout rozhodnutí odvolacího soudu mimořádnými opravnými prostředky. Vrchní soud navrhl zamítnout stížnost jako nedůvodnou.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 1999, čj. - 98, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 4. 1999, čj. - 103, byl prohlášen konkurs na majetek společnosti Š., spol. s r. o., (dále jen "úpadce"). Návrh na prohlášení konkursu podalo Statutární město Brno. Odvoláním ze dne 12. 4. 1999 napadl úpadce usnesení krajského soudu o prohlášení konkursu. Statutární město Brno postoupilo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. 5. 1999 svou pohledávku za úpadcem i s příslušenstvím stěžovatelce. Dne 1. 6. 1999 bylo krajskému soudu doručeno oznámení stěžovatelky "o změně v osobě navrhovatele a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení".

Vrchní soud v Olomouci dne 17. 1. 2002, usnesením čj. - 183, potvrdil usnesení krajského soudu o prohlášení konkursu. Usnesení vrchního soudu bylo stěžovatelce doručeno krajským soudem dne 15. 5. 2003 (doručenka připojená k čl. 194 spisu sp. zn. ).

Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti podané ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla po formální stránce shledána bez vad a způsobilá dalšího přezkumu.

Ustanovení stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ust. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání. Stěžovatelka neuvádí, že by proti usnesení vrchního soudu dovolání podala, tvrdí pouze, že vrchní soud porušil její právo na případné přezkoumání vydaného rozhodnutí soudem vyššího stupně. V daném případě lze tedy ústavní stížnost hodnotit jako na návrh nepřípustný podle , protože dovolání nebylo podáno. Tím je naplněn důvod jeho odmítnutí podle .

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že se v daném případě jedná rovněž o návrh zjevně neopodstatněný. Proto jej odmítl jej podle . Stěžovatelka předložila spolu s ústavní stížností kopii usnesení vrchního soudu, ve které však chyběly strany 10 a 11. Právě na chybějící str. 11 (argumentace je zakončena na str. 12) se vrchní soud vyjadřuje ke zpětvzetí návrhu, které podala stěžovatelka. Stěžovatelka tedy nevylíčila pravdivě všechny okolnosti případu. Vrchní soud se s návrhem na zpětvzetí vyrovnal a řádně své rozhodnutí odůvodnil, když uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají podle dnem vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu. Z toho vyplývá, že zpětvzetí návrhu na prohlášení konkursu podle je možné do doby, než soud konkurs prohlásí a než nastanou účinky prohlášení. v (ve znění do 30. 4. 2000 v ) odkazuje na přiměřené použití . Účinky konkursu jsou upraveny samostatným zákonem o konkursu a vyrovnání bez ohledu na to, jak zákonodárce upravuje prostřednictvím právní moc a vykonatelnost rozhodnutí. K přiměřenosti použití se Ústavní soud vyjádřil v nálezu ze dne 5. 11. 2002,

sp. zn.

[dosud ve Sbírce nálezů a usnesení nepublikován]. Vrchní soud nepostupoval v rozporu se stanoviskem Ústavního soudu, které je vysloveno v uvedeném nálezu. Ústavní soud nepovažuje ani interpretaci provedenou vrchním soudem za ústavně nekonformní.

Procesním postupem vrchního soudu a vydaným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných y a y. V daném řízení sice došlo k procesnímu pochybení, neboť krajský soud usnesení vrchního soudu doručil stěžovatelce až dne 15. 5. 2003, tedy den poté, co obdržel od Ústavního soudu výzvu k zaslání spisu. Fakticky se však stěžovatelka o usnesení vrchního soudu dozvěděla a byla s jeho obsahem také seznámena, o čemž mj. svědčí podaná ústavní stížnost a přiložená kopie napadeného rozhodnutí. Navíc stěžovatelka skutečnost, že jí nebylo usnesení vrchního soudu doručeno, ani nenapadá. Toto procesní pochybení bylo zhojeno dodatečným doručením.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy v rozsahu, v jakém je namítala, ani v rozsahu jiných ústavně zaručených práv a svobod, odmítl Ústavní soud její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle jako návrh nepřípustný a podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2003

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu