Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 32/03

Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti L. Z., zastoupené JUDr. I. H., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2002, čj. -90, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2002, čj. -59, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2002, čj. -48,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených zejména v , d, jakož i y ČR. Stěžovatelce totiž nikdy nebylo doručeno soudem žádné rozhodnutí, a to ani rozhodnutí o ustanovení opatrovníka. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se stěžovatelka zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 19. 10. 2001, čj. -34, byl stěžovatelce pro toto řízení ustanoven opatrovníkem justiční čekatel JUDr. Pavel T., neboť stěžovatelka je neznámého pobytu, který se nepodařilo zjistit ani prostřednictvím Policie ČR či Centrálního registru obyvatel v Praze. Již uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích bylo žalobě MUDr. Jitky P. na vyklizení stěžovatelky z bytu vyhověno a stěžovatelce bylo uloženo vyklidit byt ve výroku tohoto rozsudku blíže označený do 15 dnů od právní moci rozsudku. Již konstatovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že soud prvého stupně projevil maximální snahu o doručování písemností stěžovatelce, která vyklizovaný byt užívá bez právního důvodu, leč bezvýsledně, a proto jí pro toto řízení ustanovil opatrovníka. Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením odvolání stěžovatelky odmítl pro jeho opožděnost podle ustanovení za použití ustanovení Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR, stěžovatelka byla v žalobě řádně identifikována, soudu prvého stupně se však nepodařilo ji doručit žádnou písemnost, ačkoli vyčerpala všechny dostupné prostředky ke zjištění jejího pobytu. To je patrno nejen z opakovaných poštovních relací, ale i z marného pokusu o doručení zásilky prostřednictvím orgánu justiční stráže, policejních orgánů, jakož i pokusu zjistil její pobyt prostřednictvím Centrálního registru obyvatel v Praze a České správy sociálního zabezpečení.

Jak konstatoval Ústavní soud (svazek 7, I. díl, č. 8, str. 57), označí-li navrhovatel v občanském soudním řízení zcela přesně odpůrce jako účastníka tohoto řízení, a jediné, co je nepochybné, je to, že jeho pobyt není znám, i když byly vyčerpány všechny dostupné prostředky k jeho zjištění, potom jedinou a také nezbytnou procesní možností v takové situaci je ustanovení opatrovníka podle ustanovení O takový případ jde i v projednávané věci, a proto Nejvyšší soud ČR postupoval zcela správně, vycházel-li z data doručení řádně ustanovenému opatrovníku a dospěl-li k závěru, že dovolání je podáno opožděně.

Pokud stěžovatelova ústavní stížnost směřuje i proti rozhodnutím Okresního a Krajského soudu v Českých Budějovicích, je v tomto bodě nepřípustná, neboť Ústavní soud v této věci již jedná pod

sp. zn.

.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení a , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 24. února 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu