Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 15/03

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 26. června 2003

sp. zn.

ve věci návrhu Ing. L. L. na přezkoumání ústavnosti a zákonnosti postupu při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. a 14. 6. 2003.

VýrokNávrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel předložil Ústavnímu soudu 20. 6. 2003 návrh, kterým žádá, aby Ústavní soud vyslovil nález, že postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. a 14. 6. 2003 nebyl v souladu s ustanovením - jak uvádí - věty třetí odstavce 2 , o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda), dále aby se výsledek referenda nevyhlásil a aby prezident republiky vyhlásil referendum podle znovu.

Navrhovatel uvádí, že k podání návrhu jej vede "dosavadní životní zkušenost s lidským materiálem v různých názorových skupinách a politických formacích, které by poté, co ve volbách získají dostatečný politický vliv, mohly využít vážného pochybení, které navrhovatel ve způsobu provedení referenda o přistoupení ČR k EU zjistil, a jednoduchým zpochybněním platnosti tohoto referenda dosáhnout neplatnosti přistoupení ČR k EU a prohlásit přistoupení ČR k EU za neplatné ex tunc".

Vznesené námitky proti průběhu referenda se týkají hlasovacích lístků, které dle názoru navrhovatele nesplňují náležitosti "věty třetí odst. 2 Toto označení je použito nesprávně i v petitu návrhu. Ze souvislostí Ústavní soud vyrozuměl, že navrhovatel má patrně na mysli náležitosti podle odstavce 1 a 2 , zejména pak náležitost "otisku razítka" Ministerstva vnitra, jímž jsou opatřeny podle odstavce 2 tohoto ustanovení všechny hlasovací lístky.

Navrhovatel má za to, že hlasovací lístky otiskem razítka Ministerstva vnitra opatřeny nejsou, neboť nejde o skutečné a následné orazítkování jednotlivých hlasovacích lístků, nýbrž o razítko vytištěné již při tisku hlasovacího lístku. Další námitka se týká rozměru razítka, neboť podle , o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, nejbližší přípustný průměr úředního razítka je 20 milimetrů, zatímco otisk na hlasovacích lístcích změřil navrhovatel na průměr 19 milimetrů. Odtud navrhovatel dovozuje, že k referendu nebyly hlasujícím dodány platné hlasovací lístky. Následkem toho pokládá všechny použité hlasovací lístky za neplatné, čímž nezískala žádná z možností ani jediný hlas a přistoupení České republiky k Evropské unii nebylo schváleno.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda návrh byl podán v zákonem stanovené lhůtě ( , o Ústavním soudu, ve znění ), a zjistil, že tato podmínka byla splněna. Současně však konstatoval, že návrh vykazuje řadu nedostatků, pokud jde o další zákonem stanovené náležitosti. Návrh byl podán osobou, která dosud neprokázala, že je oprávněnou hlasovat v referendu ( uvedeného zákona) a která rovněž nesplnila podmínku v platném znění, jež ukládá všem fyzickým i právnickým osobám povinnost být jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem nebo notářem. Dále podle téhož zákona musí být z návrhu rovněž patrno, čeho se navrhovatel domáhá. V rozporu s tím navrhovatel v bodě prvém petitu požaduje, aby Ústavní soud vyslovil, že postup referenda nebyl v souladu s ustanovením věty třetí odstavce 2 Takové ustanovení neexistuje a Ústavní soud se pouze domnívá, že navrhovatel mohl mít na mysli třetí větu odstavce 2 tohoto zákona.

Ústavní soud přitom zvažoval, zda nejprve vyzve navrhovatele, aby odstranil zjištěné nedostatky, jak obvykle činí. Vzal přitom v úvahu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , jež staví Ústavní soud před povinnost rozhodnout věc "mimo pořadí" a "bez zbytečného odkladu". Z formulace "bez zbytečného odkladu" Ústavní soud usoudil, že je třeba v prvé řadě zvážit, zda odklad, který by nepochybně způsobilo následné odstraňování formálních nedostatků, lze anebo nelze v daném případě označit za "zbytečný". Zbytečný je odklad zejména také tehdy, jestliže po věcném posouzení návrhu je zřejmé, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, takže nárok na splnění dalších náležitostí (zejména podmínky právního zastoupení) by nejen odporoval požadavku procesní ekonomie a zbytečně zatěžoval navrhovatele samého, ale také principu přiměřenosti, resp. nezbytnosti volených prostředků k dosažení cíle.

V daném případě senát po věcném posouzení návrhu dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a že odstraňování jeho formálních nedostatků by bylo "zbytečným odkladem". Proto od tohoto požadavku upustil.

Základem navrhovatelovy argumentace je taková interpretace pojmu "otisk razítka", jež neodpovídá smyslu zákona ani povaze věci. a prováděcí vyhlášku k němu [vyhlášku Ministerstva vnitra č. , kterou se provádí některá ustanovení , o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda)], je třeba posuzovat jako celek. Z posouzení této souvislosti vyplývá, že uvedené normy - z dobrého důvodu - odlišují termín "razítko" od termínu "otisk razítka". V prvém případě jde o originál úředního razítka, kterým instituce potvrzuje své rozhodnutí nebo své sdělení v individualizovaných případech. Proto u vzoru č. 5 v příloze 1 citovaná vyhláška pro vydání hlasovacího průkazu konkrétním místním úřadem používá termín "razítko úřadu". V takových případech jde ostatně i o akt technicky snadno zvládnutelný. Jiná je situace u hlasovacího lístku, který v rámci celého státu vystavuje Ministerstvo vnitra. V takovém případě nelze s vážností očekávat, že Ministerstvo vnitra bude postupně razítkovat jednotlivé hlasovací lístky milionům občanů. V takových případech postačí - jak je ostatně ve světě zvykem - vytištěný "otisk razítka", jak je uvedeno na vzoru č. 4 v příloze 1 citované vyhlášky.

Vzhledem k tomu se Ústavní soud již nezabýval dalším argumentem navrhovatele ohledně diference 1 milimetru při měření průměru otisku razítka na hlasovacím lístku. Tento i každý další argument by mohl zpochybnit výsledek referenda pouze tehdy, kdyby Ústavní soud skutečně zjistil, že postup při provádění referenda nebyl v souladu, s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii (ústavní , o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního ,y, ve znění pozdějších ústavních zákonů) nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a kromě toho také současně po provedeném řízení dospěl k závěru, že výsledek referenda byl zjištěným nedostatkem ovlivněn.

Ke splnění těchto předpokladů však v daném případě nedošlo a Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný, a na základě písm a) , ve znění pozdějších předpisů, jej odmítl.