Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 45/03

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Ing. L.L., o návrhu směřujícím proti usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2003

sp. zn.

, takto :

Návrh se odmítá .

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Ing. L.L., o návrhu směřujícím proti usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2003 sp. zn. , takto :Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Ústavního soudu, jímž byl pro zjevnou neopodstatněnost odmítnut jeho návrh na přezkoumání ústavnosti a zákonnosti postupu při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, konaného ve dnech 13. a 14. června 2003.

Poté co zrekapituloval rozhodovací důvody, o něž se opíral výrok předmětného usnesení, navrhovatel namítl, že v daném případě rozhodoval orgán ve věci nepříslušný, totiž senát (složený z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera) namísto pléna. Pakliže dle jeho názoru rozhodoval Ústavní soud za podmínek, resp. ve složení, kdy k tomuto takto obsazen nebyl oprávněn, mělo tímto postupem dojít k porušení a , jakož i a (navrhovatel měl patrně na mysli a usnesení předsednictva České národní rady č. , o vyhlášení D jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění úst. , a a úst. , y, ve znění pozdějších předpisů).

Proto se navrhovatel, vycházeje z jím uplatněných výhrad, v rámci petitu svého návrhu domáhal, aby Ústavní soud vyslovil porušení kautel uvedených v citovaných ustanoveních, napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil "zpět k řízení, odstranění nedostatků návrhu a k novému rozhodnutí".

Návrh je nepřípustný.

Ústavní soud jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) přirozeně vychází při výkonu své jurisdikce důsledně z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); y ČR, d], což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

, neposkytuje tomuto soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Ústavnímu soudu nepřísluší o svých rozhodnutích znovu jednat a rozhodnout. Podle ustanovení y ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Na toto ustanovení ústavního pořádku navazuje , dle něhož proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V y ČR jsou vymezeny jednotlivé typy řízení před Ústavním soudem, úpravu jejichž procesních pravidel pak určuje citovaný zákon, kterým je soudce Ústavního soudu při svém rozhodování vázán ( y ČR). Tento zákon neobsahuje právní úpravu řízení, v jehož rámci by bylo možné podrobit přezkumu rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Jinými slovy řečeno, znění uvedeného zákona pak jednoznačně neumožňuje jakýkoliv postup, který by zakládal výjimku z výše zmíněné konečnosti rozhodnutí, a to dokonce ani v situaci, pokud by jiný soudce (senát, event. plénum) závěr vyslovený v napadeném rozhodnutí nesdílel (což ovšem není případ dotčený současným návrhem). , neobsahuje ani institut obnovy řízení (výjimkou je řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky, § -108 ) či institut jemu analogický. Ostatně k této problematice se Ústavní soud již vyjádřil ve svých předchozích rozhodnutích, která se týkají otázky obnovy řízení před Ústavním soudem, a jež byla publikována, a proto postačí na závěry v nich uvedené zcela odkázat (k tomu srov. např. usnesení ve věci in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 10, usn. č. 19, Praha, 1998, str. 407 a násl.; usnesení ve věci in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 12, usn. č. 75, Praha, 1999, str. 549 a násl.; obdobně též usnesení ve věci in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 21, usn. č. 4, Praha, 2002, str. 471 a násl., a další).

Pro takto vyloženou jeho nepřípustnost proto Ústavní soud návrh odmítl [ per analogiam ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2004