Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 152/03

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V. M., zastoupeného JUDr. F. M., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 7. 2001, čj. -45, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2001, čj. -73, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, čj. -91,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. I Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud jde o posléze uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR, stěžovatel napadá zejména jeho závěry o neprokázání toho, že na žalovaném určení práva nebo právního vztahu má stěžovatel naléhavý právní zájem a že ve věci samé má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Rokycanech Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání pro jeho nepřípustnost podle ustanovení věta prvá ve spojení s s odůvodněním, že předmětná problematika je řešena celou řadou judikátů Nejvyššího soudu ČR a že je evidentní, že v daném případě nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Závěry obsažené v tomto rozhodnutí mají skutečně podklad v již ustálené judikatuře, takže stěžovatelovy argumenty evidentně postrádají oprávněnost. Ústavní soud proto z tohoto důvodu ústavní stížnost směřující proti konstatovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítl.

Z obdobných důvodů je zjevně neopodstatněná i ústavní stížnost směřující proti citovaným rozhodnutím Okresního soudu v Rokycanech a Krajského soudu v Plzni. Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že stěžovatel neuplatnil, a ani tedy neprokázal, svůj naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, totiž neprokázal skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, zda a jakým způsobem určující výrok rozsudku by ovlivnil právní postavení stěžovatele. Krajský soud konstatoval, a to nad rámec úvah soudu prvého stupně, že stěžovatel jako vlastník pozemku, nemůže být ovlivněn ve svém právním postavení tím, kdo bude vlastníkem pozemku sousedního a nemůže to mít vliv ani na jeho majetková práva. Stěžovatel proto není osobou, která by mohla mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy nebo určení vlastnictví sousedního pozemku. K uvedenému Ústavní soud dodává, že stěžovatel si zřejmě neuvědomuje, že ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů ( , y ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. Žádné pochybení ze strany obecných soudů postupujících zcela v souladu s konstantní soudní judikaturou v projednávané věci nedošlo, a proto nemohlo dojít ani k porušení žádného z ústavně zaručených stěžovatelových práv.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů odmítl i ústavní stížnost proti citovaným rozsudkům Okresního soudu v Rokycanech a Krajského soudu v Plzni podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. června 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu