Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 35/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaném Š. V., zastoupené JUDr. PhDr. S. B. advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 25. října 2002,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 23. 1. 2003 navrhovatelka brojí proti označenému usnesení Nejvyššího soudu ČR. To s tím, že dovolací soud postupoval v rozporu s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), jakož i v rozporu s a d (dále jen ).

V souvislosti s takto podaným návrhem je ovšem na místě uvést, že o návrhu (ústavní stížnosti), který směřovala dne 5. 8. 2002 navrhovatelka do usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 26. 3. 2002 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. ze dne 9. 1. 2002, již Ústavní soud rozhodl svým usnesením

sp. zn.

ze dne 16. 1. 2003, a to tak, že podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 25. 10. 2002 sp. zn. rozhodl o dovolání podaném navrhovatelkou (směřujícím proti stejným rozhodnutím obecných soudů obou stupňů) tak, že podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) podané dovolání odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je povinen vycházet ze skutkového zjištění učiněného nižšími soudy a v návaznosti na takováto zjištění zvažovat správnost hmotněprávního posouzení. Pokud navrhovatelka v podaném dovolání namítala nesprávné zjištění skutkového stavu oběma soudy a v důsledku toho pak nesprávné hodnocení důkazů a vyvození nesprávných právních závěrů, pak tyto námitky nejsou zákonným dovolacím důvodem a nelze k nim v rámci dovolání [§ 265b odst. 1 písm. g)] přihlížet. Zabýval se i námitkou stran zákonem vyžadovaného stupně nebezpečnosti činu pro společnost, kdy dovodil i porušení důležité povinnosti navrhovatelky jako řidičky. Stejně tak se zabýval i opakovanými rozhodnutími soudů nižšího stupně, která ve věci byla učiněna, a to v souladu se zákonem. Konečně zaujal i stanovisko k eventuálnímu důvodu dovolání podle

§ 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., kdy také vyvodil, proč tento dovolací důvod rovněž v projednávané věci není dán.

V podaném návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelka uvedla, že dovolací soud pochybil ve svém rozhodnutí proto, že ačkoli namítala, že posouzení střetu vozidel (dání přednosti) je otázkou právní, Nejvyšší soud ČR dovodil, že jde o zjišťování skutkového stavu, což mu nepřísluší hodnotit. V této souvislosti poukázala znovu na zjištěný skutkový stav soudem nalézacím i odvolacím a z něj odvozené závěry, které dle jejího názoru nekorespondují s příslušnými pravidly silničního provozu. Výhrady vznesla i k samotnému naplnění materiální stránky trestního činu, kterým byla uznána vinnou. V postupu Nejvyššího soudu ČR i v rozhodnutí z něho vzešlého tak spatřuje porušení svých základních ústavně garantovaných lidských práv, jak jsou obsažena v Úmluvy, resp. a y. Navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Nejvyšší soud ČR ve svém vyjádření k podanému návrhu uvedl, že vznesenými námitkami se zabýval v důvodech svého rozhodnutí, a proto v podrobnostech odkázal na jeho obsah. Odmítl dále úvahy o tom, že v důsledku instančního postupu bylo údajně znemožněno rozhodnout nezávisle kvůli pokynům odvolacího soudu. Stran námitek týkajících se naplnění materiální podmínky trestnosti činu znovu poukázal na způsob jízdy navrhovatelky, její otáčení se v křižovatce a opětovný výjezd na hlavní silnici s tím, že tato zjištění neukazují na opatrnost navrhovatelky jako řidičky motorového vozidla. S poukazem na uvedené pokládá návrh (ústavní stížnost) za nedůvodný a navrhl jej odmítnout.

Po zvážení argumentace vedené navrhovatelkou, vyjádření Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení o ústavní stížnosti, i s ohledem na ve věci přijatá rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Je na místě připomenout, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, když není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu. Tak i v dané věci nelze mít za to, že by Nejvyšší soud ČR postupoval v rozporu zejména s obsahem hlavy páté y, když nepochybně zjištěný skutkový stav odpovídá také právním závěrům obecných soudů, které z něj byly dovozeny. V tomto smyslu z hlediska podaného dovolání lze souhlasit s důvody obsaženými v napadeném rozhodnutí co do závěrů stran existence dovolacích důvodů samotných. Stejně tak se Nejvyšší soud ČR zabýval přiléhavě i námitkou stran materiální stránky trestného činu a stejně tak reagoval na námitky navrhovatelky z hlediska práva na obhajobu či spravedlivý proces, případně na možnou existenci dovolacího důvodu předpokládaného v ustanovení tr. ř. Napadeným rozhodnutím tak nebylo zasaženo základní právo na spravedlivý proces ( a násl. y, event. Úmluvy).

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2002

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu