Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 499/01

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. května 2003

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Městského soudu v Brně z 29. 12. 2000 sp. zn. , kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Krajského dopravního inspektorátu v Brně z 15. 10. 1998 č. j. PJM-383-3/DS-odv-98, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Dopravního inspektorátu Městského ředitelství Policie České republiky Brno z 10. 9. 1998 č. j. MRBM-440/DI-Př-98, kterým byla stěžovateli uložena pokuta a zákaz řízení všech motorových vozidel, jelikož se dopustil přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi.

Výrok Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2000 sp. zn. se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení , , d, y, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2000 sp. zn. . Tímto rozsudkem byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského dopravního inspektorátu v Brně ze dne 15. 10. 1998 č. j. PJM-383-3/DS-odv-98, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí o přestupku vydanému Dopravním inspektorátem Městského ředitelství Policie České republiky Brno ze dne 10. 9. 1998 č. j. MRBM-440/DI-Př-98. Uvedeným rozhodnutím byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 15 000 Kč, a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, jelikož se dopustil přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle a ch) , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Zásadní námitkou stěžovatele v dané věci je, že o jeho žalobě proti uvedenému správnímu rozhodnutí, rozhodl Městský soud v Brně rozsudkem v řízení, ve kterém nenařídil jednání - tedy bez stěžovatelovy přítomnosti. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že v žalobě poukazoval na nesprávná a nedostatečná skutková zjištění a řadu procesních pochybení správních orgánů, která měla vliv na zákonnost i věcnou správnost rozhodnutí. Za této situace stěžovatel předpokládal, že soud jeho žalobu řádně v jeho přítomnosti projedná; ten mu však osobní účast na jednání znemožnil, neboť jej vůbec nepředvolal a rozhodl bez něj. Stěžovatel zdůraznil, že soud ve věci zcela ignoroval nález Ústavního soudu, kterým bylo s účinností od 1. 5. 1997 zrušeno jako neústavní ustanovení (dále též " ") - nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 85; vyhlášen pod č. 269/1996 Sb.).

Městský soud v Brně k žádosti o vyjádření k ústavní stížnosti pouze stručně uvedl, že jeho vyjádření je obsaženo v rozsudku samém. Policie České republiky, Správa Jihomoravského kraje, uvedla, že jelikož kompetence v dané oblasti přešly na Ministerstvo dopravy a spojů, necítí se dále příslušná se k věci vyjadřovat. Městské ředitelství Brno Policie České republiky rovněž konstatovalo přesun kompetencí v řízení o přestupcích - v této věci na Magistrát města Brna. Ministerstvo dopravy a spojů ani Magistrát města Brna se k ústavní stížnosti nijak nevyjádřili. Zde je namístě poznamenat, že podstatou ústavní stížnosti je především pochybení obecného soudu a vyjádření správních orgánů by tedy mohlo mít pouze zcela vedlejší význam.

II.

Po přezkoumání shromážděných podkladů pro rozhodnutí, zejména napadeného rozsudku Městského soudu v Brně a příslušného spisového materiálu tohoto soudu (spis sp. zn. ), Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je důvodná.

Z uvedených materiálů vyplývá, že stěžovatelova správní žaloba obsahovala výčet tvrzených pochybení správního orgánu a rozsáhlou argumentaci, vyjadřující nesouhlas s jejich závěry. S těmito námitkami se soud vypořádal pouze povrchně. Hlavním důvodem, pro který Ústavní soud podané ústavní stížnosti vyhověl, však je skutečnost, že Městský soud v Brně - jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku - vycházel z toho, že může rozhodnout bez nařízení jednání, jelikož ve věci jde jen o otázku právního posouzení. Aplikoval tak ustanovení ve znění, které Ústavní soud nálezem ze dne 24. 9. 1996

sp. zn.

, vyhlášeným pod č. 269/1996 Sb., ke dni 1. 5. 1997 zrušil.

Ústavní soud v citovaném nálezu mj. konstatoval, že neústavnost zrušeného ustanovení vyplývá zejména ze samotné podstaty existující úpravy správního soudnictví v České republice realizujícího se v jednoinstančním řízení bez možnosti řádných či mimořádných opravných prostředků, kdy správní senáty obecných soudů všech stupňů jsou prvním, ale také jediným soudním tribunálem, u kterého je realizováno právo na soudní ochranu. Pokud tehdejší platná právní úprava umožňovala při této organizaci správního soudnictví jednání nenařídit, přičemž záleželo jen na úvaze soudu, a názor účastníků na potřebnost či nutnost jejich slyšení byl právně bezvýznamný, pak takový stav nerespektoval ustanovení odst. d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To, že Městský soud v Brně zrušení pro daný případ zjevně nezaznamenal, je natolik zásadním pochybením, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnosti vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit, aniž se dále zabýval dalšími tvrzeními stěžovatele. Věc je o to závažnější, že stejné pochybení vůči témuž soudu byl nucen konstatovat již v nálezu ze dne 2. 1. 2001

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 21, nález č. 1). Zdůraznil zde, že s účinností od 1. 5. 1997 již není relevantní, zda ve věci projednávané v režimu správního soudnictví jde či nejde jen o posouzení právní otázky. Rozhodnout bez jednání lze jen za podmínek , ve znění upraveném Aplikací neexistujícího ustanovení právní normy tak byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená základní práva na spravedlivý proces, na rovnost účastníků řízení a na projednání věci v jeho přítomnosti, zakotvená v , a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, není od věci připomenout, že Ústavní soud nálezem

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 22, nález č. 96; vyhlášen pod č. 276/2001 Sb.) celou část pátou ke dni 31. 12. 2002 zrušil. Podrobně se zde vyjádřil k celému problematickému systému správního soudnictví v České republice, kde zejména neexistence nezávislého orgánu, který by rozhodoval "o právu samém", ve spojení s omezenou jurisdikcí soudů je v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, požadujícího nutnost zajištění plnohodnotného fair procesu. Ústavní soud proto stěžovateli zcela vyhověl a napadené rozhodnutí obecného soudu pro rozpor s citovanými ústavně zaručenými základními právy zrušil.