Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 507/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným ing. J. Š., zast. JUDr. J. Š., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 19. 4. 2002 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. ze dne 12. 12. 2001,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 19. 7. 2002 navrhovatel brojí proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 19. 4. 2002 spojeného s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. ze dne 12. 12. 2001. To s tím, že vydáním obou napadených rozhodnutí obecné soudy porušily princip řádného procesu podle a násl.d (dále jen).

Obvodní soud pro Prahu 9 označeným rozsudkem uznal navrhovatele vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (díle jen tr. zák.) spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s dalším odsouzeným. Uložil mu trest odnětí svobody, který podmíněně odložil a rozhodl o náhradě způsobené škody. Skutkově (ve stručnosti) šlo o to, že navrhovatel spolu s dalšími odsouzeným, jako jednatelé společnosti B., spol. s r.o. se sídlem v Praze sjednali s poškozeným po obdržení jím složené kauce smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky, přičemž v článku 1 písm. c) smlouvy uvedli odkaz na územní rozhodnutí č. 124820, ačkoli věděli, že to vydáno nebylo a na základě takto uzavřené smlouvy poškozený uhradil na účet uvedené společnosti postupně (včetně kauce) celkovou částku 373.000,- Kč, přičemž k zahájení zamyšlené výstavby bytů nedošlo. V rozporu s čl. III. písm. d) smlouvy, kterým se zavázali poškozenému vrátit zálohy v plné výši, pokud nejpozději do konce června 1998 nedojde k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky, poškozenému vrátili pouze část poskytnutých peněz, a to až po jeho opakovaných urgencích. Proti uvedenému rozsudku se navrhovatel odvolal. O podaném odvolání rozhodl dne 19. 4. 2002 Městský soud v Praze označeným rozsudkem a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a to i k odvolání státní zástupkyně a uložil znovu trest odnětí svobody s podmíněným odkladem (mírnější), doplněný peněžitým trestem, když navrhovatele uznal vinným (s poukazem na novelu trestního zákona provedenou ) trestným činem podvodu dle , 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství dle tr. zák. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud reagoval na námitky uplatněné navrhovatelem v rámci jím podaného odvolání, kdy ten uváděl, že nikoho neuvedl v omyl, neboť netvrdil, že již bylo vydáno ono územní rozhodnutí, a to ovšem ani slyšeným svědkům, kteří tvrdili opak. Poukazoval v této souvislosti na své okrajové působení ve společnosti s tím, že nepochyboval, že příslušné územní rozhodnutí bude vydáno v nejbližších dnech. Odvolací soud ve vztahu k odvolání podaného navrhovatelem poukázal na skutková zjištění učiněná obvodním soudem, která pokládal za správná a úplná, když soud se podrobně zabýval činností společnosti B., spol. s r.o. stran akce Obytný soubor R., kdy poukázal i na učiněné svědecké výpovědi (zaměstnanců realitní kanceláře W. a spol. i poškozeného), poukázal i na časové souvislosti řízení o samotném územním rozhodnutí i na nepochybné zjištění, že navrhovatel převzal kauci složenou poškozeným v době kdy územní rozhodnutí vydáno nebylo. Dovodil tak ze skutkových zjištění i subjektivní a objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu dle , 2 tr. zák., když reflektoval i novelu trestního zákona provedenou Na tomto místě nutno zmínit, že navrhovatel spolu s dalším odsouzeným v předmětné věci podal i dovolání, které Nejvyšší soud ČR svým usnesením sp. zn. ze dne 6. 11. 2002 v části týkající se navrhovatele podle tr.ř. odmítl. Proti tomuto rozhodnutí navrhovatel ústavní stížnost nepodal.

V samotném návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel opakuje argumentaci, kterou užil v řízení před obecnými soudy, zejména dovozuje neexistenci svého zavinění [a to ani formou nepřímého úmyslu dle § 4 písm. b) tr. zák.] a poukázal i na to, že s ohledem na všechny okolnosti případu byl zamýšlený podnikatelský záměr reálný. V postupu obecných soudů také spatřuje porušení svého ústavně garantovaného práva na řádný (spravedlivý) proces dle a násl.y. Proto také navrhl, aby označená rozhodnutí Ústavní soud zrušil s tím, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu.

Ve vyjádření Městského soudu v Praze, které si v předmětné věci Ústavní soud vyžádal je odkazováno v plném rozsahu na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že senát, který ve věci rozhodoval vycházel z úplného zjištění skutkového stavu věci.

Po zvážení shora uvedených skutečností, vycházeje z napadených rozhodnutí, argumentace vedené navrhovatelem i vyjádření obecného soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Především je na místě zopakovat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soud, když není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jenom potud, pokud postupují ve své činnosti v souladu s obsahem hlavy pátéy (např.

,

a další). Úlohou Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů, zejména i v případě, že nelze konstatovat zjištění extrémního nesouladu mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz např.

,

a další). Nepřísluší mu tak za dané situace hodnotit provedené důkazy, případně to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétní věci z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody zakotvená vě,ě nebo mezinárodních smlouvách, jimiž je ČR vázána. Uvedené konstatování se vztahuje i na posuzovanou věc. Při provádění důkazů a jejich hodnocení se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z takto přijatého hodnocení a tedy podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení (právní kvalifikace) jsou pak s ohledem na již uvedené, výrazem nezávislého soudního rozhodování. Obecné soudy při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z trestního řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení upravující základní zásady trestního procesu, jakož i kautely transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění přijatých rozhodnutí. Ta opřely o řádné, odpovídajícím rozsahem i způsobem vykonané důkazy. Odvolací soud také přiléhavě reagoval na argumentaci obsaženou v odvolání stěžovatele a přihlédl i k aktuální změně právní úpravy a vyvodil těmto skutečnostem odpovídající závěry. Napadenými rozhodnutími tak nebyl porušen zákaz libovůle (, 4y, , 3y) aní základní právo navrhovatele na soudní ochranu resp. řádný a spravedlivý proces ( a násl.y).

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2003

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu