Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 143/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou v právní věci stěžovatele M. S., zastoupeného advokátem JUDr. J. K., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 7. 3. 2003 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, kdy jejich závěry jsou ve zřejmém rozporu s provedenými důkazy. Tím bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu d.

Součastně stěžovatel uvedl, že předmětné usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, když tento soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v § 265 písm. b) trestního řádu, bylo jemu a jeho obhájci doručeno dne 27. 8. 2002, z čehož je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti není zachována. Stalo se tak z důvodu, že stěžovatel včas nenalezl advokáta, který by jej zastupoval v řízení před Ústavním soudem. Proto se musel obrátit s žádostí o určení advokáta na Českou advokátní komoru, která tak učinila dopisem ze dne 20. 2. 2003. Z těchto důvodů požádal o prominutí zmeškání lhůty.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, přičemž tato lhůta začala běžet dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. Tato skutečnost nastala, jak vyplývá se sdělení stěžovatele, nejpozději dnem 27. 8. 2002, přičemž ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 7. 3. 2003, z čehož je zřejmé, že zákonná lhůta k podání stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně.

Žádá-li stěžovatel, aby Ústavní soud prominul zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 2 zákona Ústavním soudu, je třeba poukázat na usnesení ze dne 26. 1. 1996,

sp. zn.

, (publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 5, usn. č. 1), v němž Ústavní soud konstatoval, že nelze aplikovat ustanovení týkající se subsidiárního použití v řízení před Ústavním soudem, konkrétně ustanovení o prominutí zmeškání lhůt. Přiměřené použití je možné pouze za podmínky, že nestanoví nic jiného. V tomto případě neskýtá dispoziční volnost.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2003

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu