Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 769/2000

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti T., a.s., zastoupené JUDr. E. J., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. -458 ze dne 19. 10. 2000 ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Brně č.j. -385 ze dne 25. 5. 2000 a usnesením Krajského obchodního soudu v Brně č.j. -478 ze dne 29. 11. 2000,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka podala cestou faxového podání dne 29. 12. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který doplnila písemným podáním ze dne 31. 12. 2000, doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2001. Návrh směřoval proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. -458 ze dne 19. 10. 2000, jímž bylo odmítnuto pro nepřípustnost odvolání stěžovatelky proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně č.j. -385 ze dne 25. 5. 2000. Usnesením soudu I. stupně byla stěžovatelka jako navrhovatelka v tomto řízení (spolu s dalšími dvěma navrhovatelkami) vyzvána k zaplacení zálohy na náklady konkursu ve výši 50.000,- Kč do 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Ve stejnopisech tohoto usnesení bylo uvedeno nesprávné poučení o opravném prostředku, které pak soud I. stupně odstranil usnesením č.j. -478 ze dne 29. 11. 2000. Podle názoru stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno ustanovení d (dále jen "") a ustanovení y ČR.

Ze spisového materiálu sp. zn. vedeného u Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského obchodního soudu v Brně č.j. -385 ze dne 25. 5. 2000 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení zálohy na náklady konkursu ve výši 50.000,- Kč do 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení stěžovatelka podala odvolání, které Vrchní soud v Olomouci odmítl jako nepřípustné usnesením č.j. -458 ze dne 19. 10. 2000. V odůvodnění uvedl, že podle , ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen "") není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Odvolací soud proto odvolání odmítl, protože směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Na této skutečnosti podle odvolacího soudu neměnilo nic ani to, že ve stejnopisech napadeného usnesení, doručených účastníkům řízení, bylo uvedeno chybné poučení o právu podat odvolání. V originále napadeného usnesení je uvedeno poučení správné. Odvolací soud však přes skutečnost odmítnutí odvolání věcně rozebral námitku stěžovatelky a vyslovil právní závěr týkající se podstaty této námitky.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala stěžovatelka návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti a současně i dovolání.

O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. -572 ze dne 26. 9. 2001 tak, že dovolání zamítl. V odůvodnění konstatoval, že dovolání bylo přípustné podle , avšak nebylo důvodné. Dále pak konstatoval, že právní závěr o odmítnutí odvolání, vyslovený odvolacím soudem byl správný.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným zkoumáním podané ústavní stížnosti, je povinen posoudit, zda jsou splněny předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") pro řízení o ústavní stížnosti.

Podle § 71 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje s výjimkou návrhu na obnovu řízení.

V předmětné věci současně s ústavní stížností bylo podáno dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je výše uvedeno.

Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podle v předmětné věci nepochybně ze zákona přípustným opravným prostředkem, ústavní stížnost podaná před rozhodnutím o tomto opravném prostředku, je ve smyslu návrhem nepřípustným.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2003