Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 735/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného advokátem JUDr. Ing. L. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7.9.2001, č.j. -100, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 31.5.2000, č.j. -71, jímž krajský obchodní soud ve věci stěžovatele (žalobce) proti žalovanému - L. S., spol. s r.o., o zaplacení částky 126.060,- Kč rozhodl tak, že žalobu zamítl. Vrchní soud zároveň nevyhověl návrhu stěžovatele na připuštění dovolání s odůvodněním, že ve věci nejde o řešení právní otázky zásadního významu, ale o posouzení správnosti a úplnosti skutkových zjištění, přičemž posouzení těchto otázek nezakládá přípustnost dovolání dle

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozsudkem porušil vrchní soud ustanovení y, a , 4 d. Pochybení obecných soudů spatřuje zejména v tom, že prý soudy hodnotily prováděné důkazy protismyslně a nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru dřevozpracování a ochrana dřeva (znalecký posudek č. 68/2001 ze dne 13.12.2001 zpracovaný Ing. J. Ž. byl přiložen k ústavní stížnosti). Z těchto důvodů nebyl stěžovateli přiznán nárok na náhradu škody, která měla představovat jeho náklady vynaložené na výměnu řeziva dodaného žalovanou společností, jež bylo zabudováno do krovů rodinných domků stavěných stěžovatelem a následně muselo být vyměněno kvůli neodpovídající jakosti dřeva.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a podmínky ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a podmínky splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu y ČR ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat pouze tehdy, jestliže v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Z toho plyne, že se Ústavní soud musí ve své činnosti řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a jeho zásah připadá v úvahu zásadně jen tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Z těchto obecnějších východisek vycházel Ústavní soud rovněž v souzené věci. V daném případě totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel - byv zastoupen i v řízení před obecnými soudy advokátem - podal proti v záhlaví označenému rozsudku vrchního soudu toliko ústavní stížnost a nikoliv dovolání, přestože v řízení před odvolacím soudem vyslovení přípustnosti dovolání navrhoval, neboť věc považoval z právního hlediska za důležitou. Stěžovatel tedy zjevně nepovažoval dovolání za procesní prostředek k ochraně svého práva, který musí využít ještě před podáním ústavní stížnosti ( , o Ústavním soudu).

Podle ustanovení (pozn.: ve znění před novelou provedenou - srov. bod 17 hlava I, část 2 citovaného zákona in fine) nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. K tomu Ústavní soud již opakovaně judikoval, že za procesní prostředek k ochraně práva nutno považovat pouze takový procesní postup vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu (srov. např. nález sp.zn.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 15, str. 31). Za daného stavu, kdy odvolací soud dovolání nepřipustil - a Ústavní soud respektuje skutečnost, že úvahu obecného soudu, zda se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu, není zásadně oprávněn přezkoumávat (srov. např. usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, str. 333) - měl stěžovatel podat proti citovanému rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze dovolání (srov. již cit. nález

). Protože tak neučinil, nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu ustanovení a ústavní stížnost je z toho důvodu nepřípustná. Na tento závěr nemůže mít v daném případě vliv ani sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., podle něhož dochází ke změně dosavadní praxe Ústavního soudu v posuzování přípustnosti ústavní stížnosti a lhůty k jejímu podání v případech souběhu ústavní stížnosti s mimořádnými opravnými prostředky, neboť toto sdělení na daný případ nemíří.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2003

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj