Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 584/01

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů A) MVDr. Z. R., B) V. H., a C) J. H., zastoupených advokátem JUDr. F. S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 7. 2001, čj. -200, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který Ústavnímu soudu došel dne 4. 10. 2001, domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tvrdí, že soud svým postupem porušil jejich základní právo vlastnit majetek dle článku 11 odst. 1d (dále jen "").

Ze spisu Okresního soudu Plzeň-sever, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal k posouzení věci, bylo zjištěno následující:

Okresní soud Plzeň-sever uložil navrhovatelům V. a J. H. (v rozsudku označeným jako 2. a 3. žalovaný) povinnost vyklidit pozemkovou parcelu a navrhovateli MVDr. Z. R. (v rozsudku označenému jako 1. žalovaný) povinnost vyklidit pozemkovou parcelu, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení. Navrhovatelé se proti tomuto rozsudku odvolali. V odvolání navrhli, aby odvolací soud v případě, že potvrdí napadený rozsudek soudu prvního stupně, připustil dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu. Na tomto návrhu setrvali i při ústním jednání před odvolacím soudem dne 2. 7. 2001. Krajský soud v Plzni potvrdil svým rozsudkem ze dne 4. 7. 2001, čj. -200, rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a návrhu na připuštění dovolání nevyhověl.

Navrhovatelé podali proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ústavní stížnost, k níž se vyjádřil coby účastník řízení Krajský soud v Plzni. Doc. MUDr. M. H., Ph.D., se svého postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdal.

Ústavní soud se zabýval otázkou přípustnosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Dle své ustálené judikatury (srov.

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 15, str. 321,

) trvá Ústavní soud v případě, že stěžovatel v průběhu řízení před obecnými soudy využil možnosti dle ustanovení a podal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, na tom, aby bylo dovolání podáno i za situace, kdy odvolací soud takovému návrhu nevyhoví. Považuje v takovém případě dovolání za poslední procesní prostředek, který byl stěžovateli k ochraně jeho práv k dispozici. Jak se podává z obsahu připojeného spisu Okresního soudu Plzeň-sever a implicitně též z ústavní stížnosti, navrhovatelé v projednávané věci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodali. Nevyčerpali tak všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, třebaže si k podání dovolání coby procesního prostředku sami svým jednáním vytvořili před odvolacím soudem podmínky.

Ústavní soud neshledal důvody ani pro aplikaci ustanovení , podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud vychází z toho, že jde o výjimku z obecného pravidla obsaženého v téhož zákona, dle kterého je podmínkou pro přípustnost ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v mimořádných případech, kdy by mohla být ohrožena efektivita ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod. V dané věci se však o takovou situaci nejedná, neboť navrhovatelé podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, jímž se odvolací soud meritorně zabýval. Vytvořili si dále podmínky pro podání dovolání, této možnosti však z vlastní vůle nevyužili. Z uvedeného důvodu není v projednávané věci ustanovení aplikovatelné.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako nepřípustný dle ustanovení odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 28. února 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj