Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 721/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. N.,

zastoupeného JUDr. P. Č., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2002, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 23. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 22. listopadu 2002 a co do formálních náležitostí jinak ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2002, sp. zn. , jímž byl uznán vinným trestným činem podvodu (, 2 tr. zák.), a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (d). Toto právo bylo porušeno i v řízení před soudem nalézacím (Obvodním soudem pro Prahu 4), rovněž tak před soudem dovolacím (Nejvyšším soudem ČR), který svým usnesením ze dne 21. srpna 2002

() odmítl dovolání stěžovatele z důvodu jeho zjevné neopodstatněnosti [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Stěžovatel navrhl podle znění petitu, kterým je Ústavní soud podle své konstantní judikatury vázán, toliko zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

1. března 2002 ().

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5) byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2002 () doručen stěžovateli dne 22. března 2002 a ústavní stížnost svěřena k poštovní přepravě dne 22. listopadu 2002, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) zjevně opožděně.

Jako obiter diktum nad rámec rozhodovacích důvodů lze uvést, že stěžovatel se mýlil, pokud v ústavní stížnosti tvrdil, že usnesení dovolacího soudu, jak je vpředu označeno, je rozhodnutím o posledním opravném prostředku ve smyslu § 72 odst. 2 a § 75 odst. 1 zákona, neboť dle konstantní judikatury Ústavního soudu lze dovodit závěr, podle kterého

v případech, pokud je dovolání odmítnuto (není věcně projednáno), není možno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., vydání 1., nález. č. 6, Praha 1994). Závěr, který byl v označeném nálezu vyjádřen se týkal dovolání podle a analogicky jej lze vztáhnout i na dovolání podle trestního řádu.

Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona] a jako takovou odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. ledna 2003