Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 480/02

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. R., zast. Mgr. T. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2002 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2001, za vedlejší účasti Krajského státního zastupitelství v Praze,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným dne 10. 7. 2002 se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2002, jakož i s ním spojeného rozsudku Okresního soudu v Nymburce. sp. zn. , ze dne 25. 9. 2001. To s tím, že vydáním obou napadených rozhodnutí i postupem, který tomu předcházel byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a v d (dále jen), které obsahují právo na spravedlivý proces.

Z obsahu spisu předloženého Okresním soudem v Nymburce, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu pod č.j. -454, byl navrhovatel jako mladistvý dne 25. 9. 2001 uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Skutkově ve stručnosti šlo o to, že navrhovatel v určené době a místě řídil motocykl po silnici označené jako vedlejší a při vjezdu na silnici označenou jako hlavní nedal přednost v jízdě po hlavní silnici přijíždějícímu osobnímu autu, došlo tak ke střetu obou vozidel a v důsledku toho ke zranění spolujezdce navrhovatele, který tomuto zranění na místě nehody podlehl. Proti označenému rozsudku podal navrhovatel odvolání v rámci kterého poukazoval zejména na (podle jeho přesvědčení) rozpory plynoucí ze znaleckých posudků, které byly v projednávané věci podány několika znalci z oboru dopravy a které jsou v rozporu se znaleckými posudky podanými znalci z oblasti soudního lékařství, forenzní biomechaniky a stavu motorových vozidel. V podaném odvolání měl za to, že nalézací soud se s naznačenými rozpory při svém rozhodování nevypořádal, provedené důkazy tak nehodnotil v souladu s trestním řádem, když neakceptoval ani návrh stěžovatele na provedení revizního znaleckého posudku ústavem soudního inženýrství. O podaném odvolání jednal Krajský soud v Praze a ten, jako odvolací soud, svým usnesením, č.j. -508, ze dne 26. 2. 2002 podané odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr.ř.) zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí pak reagoval na námitky obsažené v podaném odvolání, kdy se věnoval zčásti námitkám procesního charakteru, v podstatné části pak námitkám věcným, které se především vztahovaly ke zjišťovaným skutkovým okolnostem. To především k namítaným rozporům v označených znaleckých posudcích, kdy také vysvětlil, které závěry příslušných znalců a také proč vzal za relevantní, když poukázal i na svědecké výpovědi, které se přímo k průběhu skutkového děje vztahovaly. Po přezkoumání věci tak dospěl k závěru, že námitky uplatněné v odvolání jsou nedůvodné a skutková zjištění učiněná soudem I. stupně nevzbuzují pochybnosti, stejně jako právní posouzení prokázaného skutku.

Proti uvedeným rozhodnutím podal stěžovatel dne 10. 7. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti s tím, že současně podal podle ustanovení § 265a tr.ř. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Podaný návrh doplnil podáním ze dne 25. 11. 2002 po té, co Nejvyšší soud ČR dovolání svým usnesením ze dne 11. 9. 2002 pod sp. zn. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.ř. odmítl. V důvodech svého návrhu pak znovu poukázal na to, že v řízení, které probíhalo v jeho (shora označené) trestní věci se obecné soudy nedostatečně vypořádaly se svou povinností (takto právem navrhovatele) na vyčerpávající projednání věci v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí za současného nerespektování zásady prezumpce neviny obsahující i zásadu "in dubio pro reo". V těchto souvislostech (stejně jako v řízení před obecnými soudy) poukazoval na podle jeho přesvědčení rozpory zejména mezi podanými znaleckými posudky (včetně dalšího posudku, který si zajistil poté co věc byla obecnými soudy již pravomocně skončena) s tím, že závěry ze znaleckých posudků vzešlé obecné soudy vyložily v jeho neprospěch. Výhrady vznesl i proti tomu, že obecné soudy neakceptovaly jeho návrh na doplnění dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem. V postupu obecných soudů i přijetí rozhodnutí z něj vzešlých tak spatřuje porušení svého ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v a y.

K podanému návrhu se na vyžádání vyjádřil Krajský soud v Praze přípisem, který Ústavní soud obdržel dne 27. 12. 2002. Krajský soud v Praze má za to, že navrhovatel neuvedl, které jeho ústavně zaručené právo bylo obecnými soudy zasaženo s tím, že podaný návrh je koncipován spíše jako stížnost pro porušení zákona, případně dovolání.

Ve vyjádření podaného Krajským státním zastupitelstvím v Praze přípisem ze dne 18. 12. 2002 se uvádí, že Krajské státní zastupitelství v Praze považuje výhrady vznesené navrhovatelem za neopodstatněné, a to jak co ohledně údajných vad řízení, tak co do hodnocení skutkových zjištění i přijatých právních závěrů obecných soudů. Má za to, že navrhovatel nijak neprokázal v označené věci porušení svých základních, ústavně zajištěných práv a svobod, a proto také Krajské státní zastupitelství v Praze dospělo k závěru, že podaný návrh byl měl být odmítnut.

Po zvážení argumentace vedené navrhovatelem, vyjádření dalšího účastníka i účastníka vedlejšího, vycházeje i z příslušného spisového materiálu i rozhodnutí obecných soudů v něm obsažených, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Především nutno opakovaně zdůraznit, že je to pouze ústavněprávní hledisko, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných a takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy pátéy (např.

,

a další). Úlohou Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věci patřících do pravomoci obecných soudů za předpokladu, že nebyl zjištěn evidentní extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz např. rozhodnutí

sp. zn.

,

a další), nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy případně to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody, zakotvená vě,ě nebo mezinárodních smlouvách, jimiž je ČR vázána. Uvedené konstatování je na místě vztáhnout i na posuzovanou věc. Při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z takto přijatého hodnocení a tedy podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení (právní kvalifikace) jsou pak s ohledem na již uvedené součástí nezávislého soudního rozhodování. Oba obecné soudy při posuzování projednávané věci respektovaly kautely plynoucí z trestního řádu, stejně jako příslušná procesní ustanovení upravující základní zásady trestního procesu (zásada obžalovací, bezprostřední, ústnosti i volného hodnocení důkazů), stejně jako kautely transparentnosti a přesvědčivosti rozsudku. Svoje rozhodnutí opřely o řádné, odpovídajícím způsobem i rozsahem zjištěné důkazy, vysvětlily o jaké důkazy opřely svá rozhodnutí a proč tak učinily, stejně jako přiléhavě vysvětlily proč neprováděly některé navrhované důkazy další. V této souvislosti je snad i nadbytečné připomínat, že k dalším předloženým důkazům (znalecký posudek) v řízení před Ústavním soudem (poté co řízení vedené před obecnými soudy bylo pravomocně skončeno), nemůže být přihlíženo. Odvolací soud také přiléhavě reagoval na argumentaci obsaženou v odvolání stěžovatele a v tomto rámci reflektoval některé nedostatky v řízení před soudem nalézacím a vyvodil z nich odpovídající závěry. Napadenými rozhodnutími tak nebyl porušen zákaz libovůle (, 4y, , 3y) základní právo na řádný a spravedlivý proces ( a násl.y).

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2003

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu