Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 498/02

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. Ú., zastoupeného advokátem JUDr. J. M., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2002, čj. -244, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem ze dne 24. 6. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 7. 2002, domáhal zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze uvedeného v záhlaví. Tvrdí, že obecný soud neposkytl ochranu jeho právům ( y ČR), necítil se být vázán názorem Ústavního soudu ( y) a současně tak porušil jeho právo na soudní ochranu ( d).

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 8. 8. 2000, čj. -211, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 o žalobě ing. I. C. tak, že stěžovatel je povinen vyklidit byt specifikovaný ve výroku do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl dále o nákladech řízení. Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku ve věci samé změnil tak, že lhůta k vyklizení bytu se stanoví do 31. 12. 2002, jinak výroky ve věci samé a o nákladech řízení potvrdil. Rozhodl i o nákladech v odvolacím řízení.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2002, čj. -264, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozhodnutí městského soudu, napadenému projednávanou ústavní stížností, také dovolání, které dovolací soud zamítl. Podle odůvodnění bylo dovolání přípustné podle ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen " "). Dovolací soud však shledal, že dovolání není opodstatněné.

Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to zejména otázku, zda je sám k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 y a v článku 2 odst. 2 d, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v písm. d) y. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní mj. jen "pravomocné rozhodnutí" orgánů veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku y se dle ustanovení a odst. 2 rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) y, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit jeho oprávnění, aby zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze, neboť toto rozhodnutí evidentně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2002, čj. -264, jímž soud zamítl dovolání stěžovatele proti rozhodnutí, jež je napadeno ústavní stížností. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 5. prosince 2002 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj