Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 506/02

Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci M. P., zastoupeného JUDr. O. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. května 2002, č. j. -127, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2000, č. j. -81, a Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. listopadu 1999, č. j. -49,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel v ústavní stížnosti proti výše označeným rozhodnutím uvedl, že mu byl obecnými soudy upřen restituční nárok na pozemky v k. ú. N., a to podle jeho přesvědčení nesprávným postupem, kterým pak byla porušena jeho občanská práva. Navrhl, aby Ústavní soud rozhodl v jeho prospěch s tím, že došlo k pochybení v rozhodnutí soudu I. a II. stupně.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů].

Navrhovatel, jehož ústavní stížnost, jak vyplývá z obsahu návrhu, napadá i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku soudu II. stupně, neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost dovolacího řízení a rozhodnutí a je třeba konstatovat, že zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, také v obsahu usnesení ze dne 14. května 2002, č. j. -128, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud České republiky dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné v souladu s , obč. soudního řádu. Proto byl návrh v tomto rozsahu odmítnut jako zjevně neopodstatněný [ , ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní stížnost, kterou stěžovatel brojí proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně, byla podána k doručení dne 19. července 2002, přičemž rozsudek odvolacího soudu (jak bylo zjištěno z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. -128) nabyl právní moci již dne 6. října 2000. Je tedy nepochybné, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě k tomu stanovené , ve znění pozdějších předpisů, když běh této lhůty neovlivňuje den doručení označeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Proto je nelze považovat ani za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje. S ohledem na tato zjištění byl návrh směřující proti výše označeným rozhodnutím soudu I. a II. stupně odmítnut [ cit. ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002