Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 40/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C. T. - I. S., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně čj. - 34, ze dne 29. 10. 2001; čj. - 34, ze dne 30. 10. 2001; čj. -34, ze dne 30. 10. 2001; čj. - 34, ze dne 31. 10. 2001; čj. - 34, ze dne 26. 11. 2001.

takto:

I.

Ústavní stížnosti, vedené pod spisovými značkami ,

,

,

a

, se spojují ke společnému řízení s ústavní stížností vedenou pod spisovou značkou .

II.

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 10. 2001, čj. - 34, zamítl žalobu společnosti C. T. - I. S., spol. s r. o. (dále jen stěžovatelka), kterou se domáhala zrušení rozhodnutí Celního ředitelství v Brně ze dne 22. 2. 2000, zn. 3613-0101-01, jakož i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí Celního úřadu Břeclav - dálnice ze dne 10. 6. 1997, čj. 29-551/CD/95, kterým jí byla uložena povinnost uhradit celní dluh ve výši 367 291,-- Kč.

Stejný soud dalšími rozsudky čj. - 34, ze dne 30. 10. 2001, čj. - 34, ze dne 30. 10. 2001, čj. - 34, ze dne 31. 10. 2001, a čj. - 34, ze dne 26. 11. 2001, zamítl žaloby stěžovatelky podané proti příslušným rozhodnutím Celního ředitelství Brno, které potvrdily prvostupňová správní rozhodnutí vydaná Celním úřadem Břeclav - dálnice ukládající stěžovatelce uhradit celní dluhy ve výši 269 634,-- Kč, 316 163,-- Kč, 312 356,-- Kč a 309 222,-- Kč. Důvodem vydání správních rozhodnutí o úhradě celního dluhu byla skutečnost, že dlužník nezaplatil celní dluh a stěžovatelka se v záruční ě zavázala, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu.

Stěžovatelka se včas podanými ústavními stížnostmi, které byly Ústavnímu soudu doručeny postupně dne 23. 1. 2002, 29. 1. 2002 a 31. 1. 2002, domáhala zrušení shora označených rozsudků Krajského soudu v Brně (dále jen obecný soud). Podle stěžovatelky byly obecným soudem porušeny a násl. d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutími obecného soudu, který potvrdil rozhodnutí správních úřadů. Podle ní žádný z provedených důkazů nepostačoval k tomu, aby obecný soud a vedlejší účastníci (tj. správní úřady) dospěly k závěru, že došlo k nezákonnému odnětí zboží z celního dohledu. Skutkový stav byl podle stěžovatelky zjištěn nedostatečně. Stejně tak polemizuje stěžovatelka s relevancí důkazů a z nich vycházejících odůvodnění podporujících rozhodnutí obecného soudu, že došlo ke vzniku platného ručitelského závazku. V záruční ě byla uvedena její chybná obchodní firma, z čehož stěžovatelka dovozovala, že se ručitelem nikdy nestala. Dále uvedla, že názor obecného soudu je v rozporu s nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

, ze dne 10. 7. 2001,

sp. zn.

, ze dne 10. 7. 2001, a

sp. zn.

, ze dne 10. 7. 2001. Stěžovatelka byla rovněž, podle svého tvrzení, zkrácena na svých právech garantovaných jí ustanoveními , a (celního zákona), a ust.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnosti po formální stránce splňují všechny zákonem předepsané náležitosti.

Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnosti směřují proti rozsudkům po obsahové i formální stránce podobným, v nichž vystupují stejní účastníci ve věcech, které mají totožný skutkový základ i právní aspekty, a liší se pouze uvedením jiných správních (celních) rozhodnutí týchž orgánů, byly z důvodu hospodárnosti řízení, v souladu s , o Ústavním soudu, a , (dále jen " "), spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí.

Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozsudků, obecný soud se námitkami, které stěžovatelka ve své stížnosti uvedla, zabýval. První námitku, spočívající v nezákonném odnětí zboží z celního dohledu, již řešil Krajský soud v Brně v řízeních předcházejících, kdy věc byla vrácena správnímu orgánu. V dalších řízeních již, podle závěru obecného soudu, správní orgány odstranily namítanou vadu, pro kterou byla jejich rozhodnutí zrušena. Podle obecného soudu nebyla důvodná ani druhá námitka stěžovatelky, týkající se vzniku platného ručitelského závazku, protože prohlášení o ručení učinila stěžovatelka prostřednictvím svého zaměstnance a závazek tak vznikl. Obecný soud posoudil právní úkon stěžovatelky podle ( ), podle kterého se neplatnosti právního úkonu nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Odkaz na ustanovení celního zákona (otázka vzniku celního dluhu) byl podle obecného soudu nepatřičný, protože tato otázka byla řešena již v rámci předcházejícího celního řízení, ukončeného pravomocným rozsudkem. Soud dále zdůvodnil, proč neshledal porušení ani dalších stěžovatelkou uváděných právních předpisů.

Ústavní soud shledal ústavní stížnosti stěžovatelky zjevně neopodstatněnými.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích uvedl, že není součástí obecné soudní soustavy, proto nevykonává dozor a dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Zasahuje do ní pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím, vydaným v řízení, jehož byli stěžovatelé účastníky, byla porušena práva a svobody chráněné ústavním pořádkem, a jestliže ingerence orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod dosáhla určité intenzity. Ta je ovšem posuzována individuálně, s ohledem na specifika každého jednotlivého případu. Ani skutečnost, že obecný soud se opřel o právní názor, resp. výklad zákona či jiného právního předpisu, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti .

Krajský soud v Brně se ve svých rozhodnutích vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, svá rozhodnutí řádně a obsáhle odůvodnil ( ). Stejné námitky uplatněné v řízení před správním soudem pak stěžovatelka uvedla i do svých ústavních stížností a v podstatě polemizovala se závěry soudu, týkajícími se pouze otázek obecného práva, především hmotněprávního předpisu, tj. celního zákona. Chyběl bližší odkaz na ústavněprávní dimenzi a na zásah do jejích ústavně zaručených práv a svobod. Stěžovatelka v podstatě pouze obecně konstatovala porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud tedy není za daných podmínek, jak je rozvedeno výše, oprávněn přezkoumávat interpretaci a aplikaci obecného práva, nedošlo-li postupem orgánů veřejné moci k zásahu do sféry stěžovatelčiných ustavně zaručených práv a svobod.

Ústavní soud tedy neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv a svobod v řízení před správními orgány a soudem. Odkaz stěžovatelky na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

, ze dne 10. 7. 2001,

sp. zn.

, ze dne 10. 7. 2001, a

sp. zn.

, ze dne 10. 7. 2001, jsou nepřípadné, vzhledem k odlišné právní a skutkové stránce vyjmenovaných případů.

V dané věci lze rovněž odkázat na již dříve vydaná rozhodnutí Ústavního soudu a jejich odůvodnění, která se zabývala podobným předmětem řízení s totožnými účastníky (např. usnesení

sp. zn.

, ze dne 5. 9. 2002, a usnesení

sp. zn.

, ze dne 17. 9. 2002).

Ze všech uvedených důvodů byl návrh ústavní stížnosti posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , o Ústavním soudu, tj. usnesením vydaným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2002

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu