Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 41/02

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele C. T. spol. s r. o., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2001, č. j. -34, ze dne 30. října 2001, č. j. -34 a č. j. -34, ze dne 31. října 2001, č. j. -34, a ze dne 26. listopadu 2001, č. j. -34, t a k t o :

I/

Ústavní stížnosti

sp. zn.

,

,

a

se spojují ke společnému řízení s věcí vedenou pod

sp. zn.

.

II/

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně o zamítnutí žalob, podaných proti rozhodnutím příslušného celního úřadu, ukládajícím stěžovateli zaplatit celní dluh, byly v souladu s § 112 odst. 1 obč. soudního řádu spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí.

Navrhovatel se domáhal zrušení stížností napadených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 36 a násl. Litiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyslovil přesvědčení, že rozhodnutí o jeho povinnosti zaplatit jako ručitel celní dluhy nemají oporu v důkazních materiálech a jsou protiústavní, když soud v řízení o podaných žalobách nezkoumal, zda byly splněny zákonné předpoklady pro vznik ručitelského závazku k úhradě celního dluhu, a tedy i k povinnosti tento dluh uhradit. Za nesprávné označil dále to, že soud nevzal zřetel na důkaz, osvědčující, že zboží bylo celnímu úřadu řádně předloženo, a to i přesto, že se poskytnutý důkaz vyvrátit nepodařilo.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že soud na základě podaných žalob přezkoumal všechna napadená rozhodnutí celního orgánu v souladu s § 249 odst. 2 obč. soudního řádu, ve svých rozhodnutích se vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel v žalobách uplatnil, a tato rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Nebylo také zjištěno pochybení při aplikaci či výkladu příslušných ustanovení , o správním řízení, , celního zákona, a , o správě daní a poplatků. Zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavních stížnostech dovolává, shledán nebyl.

S ohledem na uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2002