Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 639/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne senátem ve složení předseda JUDr. Vladimír Klokočka a soudci JUDr. Vojen Güttler a JUDr. František Duchoň ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. G., zastoupeného advokátkou JUDr. E. H., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.4.2000, sp. zn. , a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u téhož soudu pod sp.zn. , v níž byl shledán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. V jeho odůvodnění Obvodní soud pro Prahu 1 zejména uvedl, že podle ust. § 278 odst. 1 tr. řádu se obnova řízení povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině anebo vzhledem k nimž by byl původně uložený trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo by byl uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Takové skutečnosti nebo důkazy podle názoru soudu stěžovatel nepředložil. Svědci, které navrhuje, totiž prý nemohou říct nic konkrétního k samotným skutkům - k prodeji drog. Pokud by měli potvrdit jeho alibi, lze poukázat na to, že byl při svém jednání dne 2.10.1996 spatřen policisty a v případu ze dne 8.10.1996 byl usvědčen S. K., která vydala heroin od něho získaný. Tato svědectví pak ztěží mohou vyvrátit svědci, s nimiž se stěžovatel seznámil ve výkonu trestu. Jde-li o trest vyhoštění, pak stěžovatel již v původním řízení vypovídal, že je palestinský uprchlík, a proto se nejedná o nově uplatněnou a ověřenou skutečnost.

V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze stížnost stěžovatele proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 zamítl. V jeho odůvodnění uvedl, že za důvod obnovy označil stěžovatel podání, které učinili jeho spoluodsouzení, kteří však v jeho trestní věci nebyli slyšeni jako svědci a jež by prý mohli uvést skutečnosti, které by potvrdily jeho alibi. Dále namítal - ve vztahu k uloženému trestu - že je Palestinec, nikoliv Syřan. Podle názoru městského soudu věc byla posouzena správně, neboť Obvodní soud pro Prahu 1 hodnotil skutečnosti a důkazy uvedené v návrhu na povolení obnovy jednak z hlediska okamžiku, kdy tyto měly vyjít najevo a jednak z hlediska jejich samotného účinku, případně účinku ve spojení s důkazy, které již byly provedeny. Za nové skutečnosti právem nepovažoval dodatečně opatřené tvrzení spoluvězňů stěžovatele, neboť ty by - v kontextu s důkazy známými v době rozhodování o jeho vině - nemohly pohled na věc změnit; existence dodatečného alibi důvodně nevyvolala pochybnosti obvodního soudu o správnosti vydaného rozhodnutí. Nebyl zde proto "žádný stupeň pravděpodobnosti", že by výpovědi dodatečně opatřené mohly být podkladem pro možnou změnu rozhodnutí.

V záhlaví označená rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní zejména namítl, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, zakotvená 95 odst. 1 y. Porušení těchto práv spatřuje stěžovatel v tom, že se soud neřídil trestním řádem (§ 278 odst. 1), jelikož se objevily důkazy soudu dříve neznámé, a to svědci p. T. a p. P., jejichž výpověď mohla mít ve spojení s důkazy dříve známými rozhodující vliv na posouzení otázky jeho viny. Novou skutečností je prý i zpráva syrského vyslanectví, že stěžovatel není syrským občanem, nýbrž Palestincem. Za této situace mu prý nemohl být (podle § 57 odst. 1 tr. zákona) uložen trest vyhoštění. Postavení palestinského uprchlíka vyplývá z rezoluce OSN č. 194/49, která byla československým státem ratifikována. Proto navrhl, aby byla napadená usnesení obecných soudů zrušena.

Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zásadně mu proto nepřísluší ani přehodnocovat dokazování, před nimi prováděné. Pouze v případě, jestliže jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takové rozhodnutí jako protiústavní zrušit (srov. např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, C. H. Beck, Praha, 1995, sv. 3, str. 257). Taková situace však v souzené věci nenastala.

Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud v Praze se dostatečně zabývaly tím, zda důkazy označené stěžovatelem, a to výslechy dvou svědků vykonávajících trest spolu s ním, jsou nové a způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o jeho vině a svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily. Proto Ústavní soud - vzhledem ke svému postavení a úkolům - neshledal důvod závěry obou soudů zpochybňovat. Ani doložená argumentace stěžovatele o jeho jiném státním občanství, než jaké bylo zjištěné v původním trestním řízení a o jeho statutu uprchlíka, jako důvod jeho obnovy (ve snyslu ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu) neobstojí. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. (konkrétně ze zpráv Policie České republiky) totiž nevyplývá, že by byl stěžovatel kdy žádal na našem území o přiznání statutu uprchlíka; naopak bylo s ním vedeno správní řízení o vyhoštění, poněvadž se na území ČR pohyboval bez povolení k pobytu (srov. ustanovení § 57 odst. 1 trestního zákona).

Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl (ustanovení , o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2002

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda senátu Ústavního soudu