Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 422/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci J., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. I.D., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2002, č. j. -33, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí, jímž byl zavázán k zaplacení pokuty za celní delikt v částce 120.000,-Kč. Uvedl, že podle jeho přesvědčení příslušné celní orgány rozhodly bez úplného skutkového zjištění, bez důkazů, kterých se stěžovatel domáhal, když s těmito nedostatky, jakož i s dalšími námitkami, uplatněnými v žalobě, se nevypořádal ani Krajský soud v Brně, který ji zamítl. Proto se postupem a rozhodnutím celních orgánů, jakož i soudu, cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v a d a v y. Poukázal na průběh správního řízení, na hodnocení důkazů, na výrok prvoinstančního rozhodnutí a jeho odůvodnění, jež označil za nepřezkoumatelné, neuspořádané, neucelené a zavádějící. Pokud jde o rozhodnutí soudu, uvedl, že se neztotožňuje s jeho právním hodnocením skutkových okolností, když je přesvědčen o tom, že na daný případ mělo být aplikováno ustanovení vyhl. č. , o osvobození zboží od dovozního cla, dle kterého mu pak nesvědčila povinnost podat písemné celní prohlášení k propuštění zboží do příslušného celního režimu, a tak se nemohl ani dopustit celního deliktu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu označeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2002, zásah do práv, kterých se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Soud, na základě žaloby stěžovatele přezkoumal rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 3. prosince 1999, č. j. 7176-0101-01/99, v souladu s § 244 a násl. obč. soudního řádu a důvodně konstatoval, že ve správním řízení byl spolehlivě prokázán a správním orgánem odůvodněn celní delikt stěžovatele - dle § 298 odst. 1 a § 293 písm. a) celního zákona, nesplněním povinností, vyplývajících z ustanovení § 80 odst. 1, § 81 odst. 1 písm. a) a § 83 odst. 1 citovaného zákona. V odůvodnění rozsudku se pak soud vypořádal se všemi námitkami v žalobě uplatněnými, a poněvadž toto odůvodnění je zcela vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2002