Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 606/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. T. a J. T., zastoupených advokátem JUDr. L. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. , ve věci navrhovatele J. U. proti stěžovatelům (odpůrcům) o přechodu vlastnického práva určil, že vlastnické právo k blíže specifikovaným nemovitostem v k.ú. K., obec K., přechází na J. U.

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem citovaný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku potvrdil a návrh stěžovatelů na připuštění dovolání zamítl.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména tvrdí a blíže zdůvodňují, že napadeným rozsudkem krajský soud porušil a d. Zároveň uvádějí, že současně s ústavní stížností podali i dovolání podle ustanovení (poznámka: ve znění před nabytím účinnosti novely , provedené ); "z opatrnosti" však podali i ústavní stížnost, jelikož krajský soud dovolání nepřipustil a bude prý proto "na Nejvyšším soudu ČR, jak se s ... dovoláním vypořádá".

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů zamítl. Shledal sice jeho přípustnost ve smyslu ustanovení , avšak dospěl k blíže odůvodněnému závěru, že není důvodné a že rozhodnutí odvolacího soudu je - z hlediska uplatněného dovolacího důvodu - správné.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [ písm. d) y ČR]. K tomu, aby byla způsobilá projednání a rozhodnutí Ústavním soudem, je však nutné, aby splňovala všechny zákonem stanovené procesní i materiální náležitosti a podmínky.

Podle ustanovení platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle odst. 4 stejného ustanovení musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Z citovaných ustanovení (dále např. ) je zřejmé, že před podáním ústavní stížnosti - představující subsidiární prostředek k ochraně základních práv - je nutné vyčerpat všechny ostatní procesní prostředky k ochraně práv, které právní řád České republiky připouští. Zároveň však platí, že Ústavní soud je vázán podaným návrhem (tzn. petitem, nikoliv jeho odůvodněním) a nemůže jej překračovat, jelikož je v dispozici stěžovatele posoudit, který zásah orgánu veřejné moci považuje za protiústavní a proti kterému tedy bude ústavní stížnost brojit. Pokud však stěžovatel nenapadne rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně svého práva, nýbrž toliko rozhodnutí jemu předcházející, nemůže Ústavní soud o takto koncipovaném návrhu rozhodovat meritorně. Pokud by tak totiž učinil, podané ústavní stížnosti případně i vyhověl a napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci zrušil, zůstalo by přesto nadále nedotčeno nenapadené rozhodnutí o posledním procesním prostředku, což by zjevně vyvolalo stav značné právní nejistoty (viz např. usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, str. 331; usnesení

sp. zn.

, tamtéž, sv. 23, str. 353).

Ani v souzené věci se proto Ústavní soud nemůže meritorně zabývat podanou ústavní stížností, jelikož stěžovatelé ještě nenapadli rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, kterým v daném případě byl citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo zamítnuto dovolání stěžovatelů, a brojí pouze proti předcházejícímu rozsudku krajského soudu. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu totiž dovolání představuje poslední procesní prostředek k ochraně práv stěžovatelů ve smyslu ustanovení tehdy, jestliže je přípustné. V souzené věci proto stěžovatelé postupovali správně, jestliže z důvodu procesní jistoty podali současně s dovoláním rovněž ústavní stížnost, neboť se domnívali, že dovolání nemusí být posouzeno jako přípustné. Protože však Nejvyšší soud ČR toto dovolání přípustným shledal, je zjevné, že představovalo - v tomto případě - poslední procesní prostředek k ochraně jejich práv a že teprve po jeho vyčerpání (tedy po rozhodnutí dovolacího soudu) mohla být podána ústavní stížnost, způsobilá k meritornímu projednání a rozhodnutí. Protože tak však stěžovatelé dosud neučinili, musel Ústavní soud nutně dospět k závěru, že ústavní stížnost, brojící toliko proti rozsudku krajského soudu, je nepřípustná.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2002

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj