Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 333/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti K., proti rozhodnutí Ú., ze dne 1. 6. 2000, čj. 3131/2000/I, o uvalení nucené správy na R., a návrhu na zrušení některých ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení některých ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení , a 4 , a 4d a y ČR dovolává zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v podstatě s odůvodněním, že nucená správa na záložnu nebyla uvalena ve veřejném zájmu, neboť záložna, jakožto soukromá právnická osoba spravuje pouze vklady svých členů, nikoliv veřejnosti. Nucená správa byla uvalena na ochranu vkladů členů záložny, a tudíž ne ve veřejném zájmu. Nucenou správou bylo ve skutečnosti omezeno vlastnické právo členů svobodně nakládat se svými prostředky. Proti napadenému rozhodnutí podala K., odvolání, které bylo rozhodnutím Ministerstva financí, dopisem čj. 352/72789/2000, ze dne 1. 11. 2000 zamítnuto.

Stěžovatelka je s ohledem na to, že Ú., uvalil nucenou správu na řadu dalších družstevních záložen ( případně omezil jejich činnost), přesvědčena, že její stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy a žádá o přijetí ústavní stížnosti ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů.

Z týchž důvodů dále žádá zrušení ustanovení , později , ve znění změny a ustanovení souvisejících , 28c, 28d, 28e, 28f.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným rozhodnutím a dospěl k závěru, že je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [ odst. l písm. a) a odst. 2 ].

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, lze proti rozhodnutí Ú., podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání k Ministerstvu financí. Dle ustanovení cit. zákona má právo podávat toto odvolání za trvání nucené správy kontrolní komise. Podle tvrzení obsaženého v ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Ministerstva financí, čj. 352/72789/2000, ze dne 1. 11. 2000, je zřejmé, že o kontrolní komisí podaném odvolání již bylo rozhodnuto, toto rozhodnutí však ústavní stížností nebylo napadeno.

Jak již Ústavní soud ve svých rozhodnutích (např.

,

) několikrát konstatoval, smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [ písm. d)y ČR, , odst. 3 písm. a) , o Ústavním soudu], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o opravném prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva. V daném případě ústavní stížnost směřuje jen proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, pouze jehož zrušení se stěžovatelka domáhá, aniž by napadla také existující rozhodnutí odvolacího orgánu. Stěžovatelkou požadovaný postup by ve svých důsledcích mohl znamenat, že rozhodnutím Ústavního soudu by zůstalo nedotčeno rozhodnutí Ministerstva financí, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty. Za této situace pak již aplikace ustanovení , jehož se stěžovatelka dovolává, nepřichází v úvahu, a proto z uvedených důvodů musela být ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nemohl zabývat spojeným návrhem na zrušení napadených zákonných ustanovení, neboť jde o návrh akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2001

JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.

předseda senátu