Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 432/02

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti I., a.s., zastoupené JUDr. M.B., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2001, čj. B 5222, F 41934/2000,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2002 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2001, čj. B 5222, F 41934/2000, kterým bylo přerušeno řízení ve věci zápisu výmazu obchodní společnosti I., a.s., z obchodního rejstříku, z důvodu dle , tedy, že ve věci probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

Stěžovatelka tvrdí, že postupem Městského soudu v Praze bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v d ("Listina") a tím i její právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené vě. Uvedla, že sice nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jejích práv poskytuje, že však její stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy a že zákonná roční lhůta k podání ústavní stížnosti byla zachována. Poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 1996 ve věci

sp. zn.

a uvedla, že problémy, jež nastaly v důsledku napadeného usnesení, se netýkají pouze jí, ale i dalších investičních fondů.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). Napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2001 nabylo právní moci 4. 12. 2001, ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě 26. 6. 2002, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2y).

Pokud jde o argumentaci stěžovatelky přesahem vlastních zájmů, dovolávající se aplikace ust. § 75 odst. 2 zákona za situace, kdy proti napadenému usnesení nepodala vůbec odvolání, je nutno uvést, že cit. ustanovení se v žádném případě nedotýká běhu lhůty podle zákona. Ustanovení zákona sice Ústavnímu soudu umožňuje přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu k ochraně jeho práv poskytuje, neumožňuje mu však prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení zákona (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, uveřejněné jako usnesení č. 21 ve Svazku č. 2 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu). Jinak řečeno, ustanovení § 75 odst. 2 zákona nepředstavuje pro stěžovatele jakousi "pojistku" pro případy, kdy ve stanovené lhůtě nepodal opravný prostředek

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj