Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 383/02

Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelů 1) S. a spol. spol. s r. o., a 2) S. výrobní družstvo, zastoupených JUDr. L. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označeného rozsudku a současně i rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. , odůvodnili návrh tím, že se jimi cítí dotčeni v právu, zakotveném v a d. Poukázali na možnost domáhat se vrácení majetku právním předchůdcem žalobkyně, která tvrzený restituční nárok uplatnila, a na právní předpis, který mu tuto možnost dal. Poněvadž ji však využito nebylo, vyslovili přesvědčení, že výklad a nepřípustně rozšiřuje okruh oprávněných osob a porušuje tím vlastnické právo těch, jejichž vlastnictví by při zákonné aplikaci nebylo dotčeno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jímž byl dne 26. února 2002 potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. srpna 2001, č. j.

-129, o povinnosti stěžovatelů uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání označených nemovitostí, zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, shledán nebyl. Odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalovanými - pokud jde o splnění podmínky existence státního občanství právního předchůdce žalobkyně i pokud jde o její postavení jako osoby oprávněné dle , 2 , ve znění pozdějších předpisů. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2002