Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 656/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným I.L., zast. Mgr. D.S., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 3. 9. 2001, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným dne 12. 11. 2001 se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 3. 9. 2001, to s tím, že jeho vydáním i postupem, který mu předcházel bylo porušeno jeho ústavně garantované právo označené v Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (správně ovšem Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod - dále Úmluva) a tomu korespondujícího d (dále ).

Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp. zn. , ze kterého zjistil, že navrhovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně, č.j. -51, ze dne 11. 5. 2001, uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. e) odst. 2 trestního zákona (dále tr. zák.) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody s povinností uhradit způsobenou škodu. Skutkově šlo o to, že dne 14. 11. 2000 v B., odcizil 13 kusů poplachových ústředen v prodejně G., a způsobil tak majiteli škodu ve výši 34.015,- Kč. To s přihlédnutím k tomu, že byl dne 20. 6. 2000 odsouzen Městským soudem v Brně pod sp.zn. pro trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Proti uvedenému rozsudku se navrhovatel odvolal a i v tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně svým usnesením, č.j. -75, ze dne 3. 9. 2001 tak, že ho podle § 256 trestního řádu (dále tr.ř.), jako nedůvodné zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud I. stupně provedl potřebné dokazování, které není na místě doplnit, a to ani provedením videozáznamu průmyslové televize z místa činu a ze dne 14. 11. 2000. To proto, že není zjevně dostačující k tomu, aby podle něj mohl být pachatel identifikován a jeho provedení by do důkazní situace nemohlo nic nového vnést. Vycházel tak z výpovědi dvou očitých svědků, kteří za uvedení konkrétních poznatků, navrhovatele, jako pachatele souzeného trestného činu bezpečně poznali, spolu s výpovědí dalšího svědka, který byl jimi o trestné činnosti navrhovatele informován. Skutkový děj tak pokládá za bezpečně a spolehlivě prokázaná s tím, že z jeho jednání dovodil nalézací soud i zákonem odpovídající právní kvalifikaci takového jednání.

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jejich vydáním i postupem, který tomu předcházel byl porušen Úmluvy a jemu odpovídající y, kterážto ustanovení ústavně garantují právo navrhovatele na spravedlivý proces. Jádrem jeho námitek je poukaz na neprovedení důkazu (shlédnutím videozáznamu pořízeného průmyslovou kamerou v rozhodné době na místě činu) s tím, že provedení tohoto důkazu, který byl relativně snadno dostupný a mohl být za dané důkazní situace pro posouzení věci rozhodující. V této souvislosti upozornil především na rozměry odcizeného zboží, které bylo takové, že prakticky neumožnily pachateli je nepozorovaně z místa činu odnést. V odmítnutí provést takto navrhovaný důkaz (videozáznam) spatřuje navrhovatel projev libovůle v rozhodnutí obecných soudů, když vysvětlení o neprovedení takto navrhovaného důkazu má za nepřiléhavé.

Na vyžádání Ústavního soudu se k předmětné věci vyjádřil Krajský soud v Brně, který toliko poukázal na důvody svého rozhodnutí s tím, že jeho rámci bylo reagováno na námitky uplatněné navrhovatelem v jím podaném odvolání. To s tím, že v řízení před soudem I. stupně neshledal porušení zákona, a proto také bylo podané odvolání zamítnuto.

KSZ se přípisem ze dne 7. 12. 2001 svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo.

Po zvážení spisového materiálu obsaženého ve spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , vycházeje i z argumentace uplatněné navrhovatelem a z vyjádření Krajského soudu v Brně dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, když není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem pouze potud, pokud tyto soudy postupují ve své činnosti s obsahem hlavy páté y (např.

,

a další). Úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů, když nebyl zjištěn evidentní extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz. např.

,

a další), nepřísluší mu hodnotit provedené důkazy, případně to, zda tyto důkazy dostatečně objasňují skutkový stav věci. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva a svobody, zakotvená v ě, ě nebo mezinárodních smlouvách dle y. Uvedené konstatování se vztahuje i na posuzovanou věc, když je především ze zjištění policie nepochybné, že z označeného videozáznamu, který byl za příslušných technických podmínek policií prohlédnut a pořízeny z něj i fotografie, nebylo jednoznačně možné identifikovat osobu takto zachycenou, proto také byla uvedená trestní věc usnesením Policie ČR, pod sp. zn. MRBM-2744/SEV-TČ-2000, ze dne 15. 12. 2000 podle § 159 odst. 4 trestního řádu, odložena. Teprve při zadržení navrhovatele dne 29. 12. 2000 na stejném místě při dalším pokusu o trestnou činnost byli ve věci slyšeni svědci, kteří jej bezpečně poznali, jako muže, který se dopustil trestné činnosti, pro kterou byl v označeném řízení obecnými soudy uznán vinným. V této souvislosti je na místě uvést, že oba svědci, jako prodavači na místě kde došlo k trestné činnosti navrhovatele poznali i v souvislosti se zhlédnutým videozáznamem. Jde tak o osobní zkušenost označených svědků a jejich pozorovací možnosti, které jsou takto postaveny do jiného světla, než pozorování člověka, který k takové události i celkovému chodu prodejny nemá vlastně žádný vztah. Z tohoto pohledu pak poskytnutá svědectví i v souvislosti s nepochybně reálně zjištěnou trestnou činností v kritické době, neumožňují dospět právě k závěru, že takto zjištěný a prokázaný skutkový děj je v onom extrémním rozporu s jeho právním hodnocením ke kterému obecné soudy nakonec dospěly. Lze tak konstatovat, že při hodnocení důkazů se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z takto přijatého hodnocení a tedy podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení (právní kvalifikace) jsou pak s ohledem na již uvedené, součástí nezávislého soudního rozhodování. Nelze než uzavřít, že oba obecné soudy při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z trestního řádu, příslušná procesní ustanovení upravující základní zásady trestního procesu, jakož i kautely transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku. Svoje rozhodnutí opřely o řádné, odpovídajícím způsobem i rozsahem zjištěné důkazy, když přiléhavě vysvětlily proč neprovedly důkaz další. Vznesenými námitkami (jejich relevancí) se obecné soudy zabývaly, kdy dostály své zákonné i ústavní povinnosti odůvodnit své rozhodnutí, když vycházely právě z konkrétních okolností v předmětné věci zjištěných a prokázaných. Napadenými rozhodnutími tak nebyl porušen zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 y) ani základní práva navrhovatele na řádný a spravedlivý proces ( a násl. y, Úmluvy).

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu