Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 519/01

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele 1) Plzeňského kraje, zastoupeného hejtmanem MUDr. P. Z., a 2) Zastupitelstva Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, oba právně zastoupení JUDr. P. R., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky ze dne 26.6.2001, č.j. -14, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 23.8.2001, podanou podle č. 87 odst. 1 písm. c) a d)y (dále jen ""), domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "MŠMT") v části stanovující podmínky pro další hospodaření a nakládání s nemovitým majetkem podle , o krajích (krajské zřízení) a to konkrétně v bodech 2, 3 a 4. Tímto rozhodnutím MŠMT podle a 2 , o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, rozhodlo, že věci, práva a závazky, s nimiž hospodaří předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které byly zařazeny v síti předškolních zařízení, škol a školských zařízení ke dni 1. září 2000 a jsou uvedeny v příloze A1 tohoto rozhodnutí, přecházejí včetně těchto předškolních zařízení, škol a školských zařízení dnem účinnosti tohoto rozhodnutí do působnosti prvního stěžovatele. V další části rozhodnutí stanovilo MŠMT, s odvoláním na ustanovení , čtyři podmínky pro další hospodaření a nakládání s převáděným majetkem.

Stěžovatelé podávají ústavní stížnost s odvoláním na písm. c)y a současně také na písm. d)y, jelikož jsou přesvědčeni, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno jejich zaručené právo na samosprávu a že napadeným rozhodnutím MŠMT jako orgánu veřejné moci byla porušena jejich základní práva zaručenáu a dalšími ústavními zákony. Přitom jejich stížnost je zaměřena na druhou až čtvrtou podmínku napadeného rozhodnutí, jež považují za natolik široké a restriktivní, že znamenají překročení možnosti MŠMT dané mu zákonem. Stěžovatelé tvrdí, že vymezené podmínky zasahují zásadním způsobem do jejich práv jako vlastníka převáděných nemovitostí, paralyzují plnohodnotný výkon vlastnických práv a jejich vlastnická práva omezují.

Z ústavní stížnosti dále vyplývá, že stěžovatelé považují za jediný možný opravný prostředek žalobu podle části páté hlavy druhé a že tuto žalobu podali k Vrchnímu soudu v Praze. Z procesní opatrnosti současně podali také ústavní stížnost, a to pro případ, že by napadené rozhodnutí bylo shledáno jako rozhodnutí ve správním soudnictví nepřezkoumatelné.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný.

K základním atributům ústavní stížnosti, jako prostředku použitelného k ochraně ústavně zaručených práv a svobod patří její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, jež mu zákon k ochraně práva poskytuje (viz , o Ústavním soudu). Není-li tato podmínka splněna, je ústavní stížnost nepřípustná.

V posuzované věci podali stěžovatelé ústavní stížnost za situace, kdy současně podali proti napadenému rozhodnutí MŠMT žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Je přitom evidentní, že v rámci správního soudnictví je úkolem soudu přezkoumat zákonnost takových rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob ( ). Napadené rozhodnutí MŠMT, jako orgánu veřejné správy, je nepochybně rozhodnutím vyhovujícím takto určeným mezím soudního přezkumu. Proto Ústavní soud shledává, že stěžovatelé podali ústavní stížnost v situaci, kdy dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně jejich práv.

Z uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků a návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2002

JUDr. Miloš Holeček

soudce zpravodaj