Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
35442.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 444/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr.
Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti M. F. a Ing. V. F., CSc., zastoupených advokátkou JUDr. M. D., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. 6 C 137/97 , a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2000, č.j. 36 Co 30/2000 -131, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl, že navrhovatelé (vedlejší účastníci) JUDr. M. H. a M. H. jsou oprávněni provést opravu domu č.p. 1434, v Praze 6 - D. tak, že nahradí dosavadní latění pod střešní krytinu novým latěním, nahradí dosavadní střešní krytinu střechy novou krytinou z velkoplošných tašek BRAMAC a nahradí dosavadní poškozenou pozinkovanou střešní krytinu novou krytinou z pozinkovaného plechu, a že odpůrci (stěžovatelé) jsou povinni tento způsob a rozsah oprav strpět.
V odůvodnění tohoto rozsudku Obvodní soud pro Prahu 6 zejména uvedl, že již dřívějším rozsudkem ze dne 30. 10. 1998 přiznal vedlejším účastníkům oprávnění provést opravu domu č.p. 1434 tak, že u balkonu v bytě v I. patře domu opraví železobetonovou desku, nahradí dosavadní izolaci a dlažbu balkonu novou, u balkonu v přízemí domu nahradí dosavadní izolaci a dlažbu novou, nahradí dosavadní čtyři komínová tělesa v jejich nadstřešní části novými tělesy z 2x pálených cihel, u balkonu v podkroví opraví dosavadní klempířské prvky z pozinkovaného plechu pro odtok dešťové vody a u terasy nad garáží provedou obvodovou izolaci soklíku a odpadu soklíku; co do způsobu a rozsahu opravy střešní krytiny žalobu zamítl. Městský soud v Praze však usnesením ze dne 14. 4. 1999 k odvolání vedlejších účastníků tento rozsudek zrušil, neboť dospěl k odlišnému právnímu názoru, že totiž provedení celkové rekonstrukce střechy je s ohledem na závěry znalce Ing. G. a dalších nutné, zejména z hlediska hospodárnosti i užitné kvality předmětné nemovitosti. Provedení celkové rekonstrukce považoval odvolací soud za zájem všech spoluvlastníků i za finančně méně nákladné řešení. Protože k tomuto účelu uložil vypracovat nový znalecký posudek jiným znalcem, ustanovil Obvodní soud pro Prahu 6 znalce z oboru stavebnictví, stavby obytné Ing. P. H., CSc., k posouzení vhodné střešní krytiny na nemovitost, zejména pak k posouzení toho, zda je vhodná střešní krytina BRAMAC z hlediska statiky nemovitosti. Z jeho závěrů zjistil, že znalec doporučuje vyměnit v celém rozsahu střešní krytinu a laťování, a že krytina BRAMAC je pro daný typ objektu jako krytina z velkoformátových tašek ze statického hlediska vhodná. Obvodní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, opíraje se o ust.§ 139 odst. 2 o.z., podle něhož rozhodují o hospodaření se společnou věcí spoluvlastníci většinou počítanou podle velikostí podílů; při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh některého spoluvlastníka soud.
Městský soud v Praze citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil.
V odůvodnění tohoto rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně a dodal, že pokud je věc v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků, pak mírou účasti každého spoluvlastníka na právech a povinnostech ke společné věci je výše jeho spoluvlastnického podílu. Při rozhodování o hospodaření s takovou věcí je určujícím hlediskem jejich velikost. Nastane-li rovnost hlasů a spoluvlastníci nejsou schopni se dohodnout na formě a rozsahu hospodaření, má každý z nich možnost domáhat se rozhodnutí soudu. Předmětem rozhodnutí je v řízení již jen rozhodnutí o rozsahu úprav střechy, jejíž oprava je nutná.
Městský soud v Praze se shoduje se soudem I. stupně, neboť z provedených důkazů je prý evidentní, že pouhá lokální výměna tašek, případně přeložení stávající krytiny, není hospodárné, jelikož vzhledem ke špatnému stavu střechy by stejně muselo dojít v relativně krátkém čase k výměně celé krytiny; použití nové krytiny typu BRAMAC je v daném případě vhodné. Provedení opravy střechy v takovém rozsahu je nejefektivnější a nejhospodárnější, což je při rozhodování o hospodaření se společnou věcí určující. Nic na tom nemohou změnit ani rozdílné finanční a majetkové poměry spoluvlastníků ani rozsah jejich případných dalších neshod.
V záhlaví uvedená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 napadli stěžovatelé ústavní stížností. V ní zejména namítají, že jsou již v pokročilém věku a že investici do opravy celé střechy od nich nelze spravedlivě požadovat. Posuzováním ekonomického hlediska opravy v dlouhodobém měřítku se prý soudy dopustily vůči stěžovatelům - s ohledem na jejich věk - diskriminace, protože právě z důvodu svého věku mají jako spoluvlastníci domu č.p. 1343 v Praze 6 - D. "právo myslet na nemovitost ... i v krátkodobém měřítku". Svými závěry prý Městský soud v Praze porušil zásadu, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech (čl. 1 Listin y), zásadu, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 Listin y) a zásadu, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (čl. 11 Listin y). Stěžovatelé proto navrhli, aby byly oba napadené rozsudky zrušeny.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y). Nezabývá se zpravidla přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy, pokud jím nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. K tomu dochází obvykle tehdy, jestliže právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. nález sp.zn.
, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, C-H-BECK, ročník 1995, díl I., str. 257).
O takový případ se však v souzené věci zjevně nejedná.
Stěžovatelé zejména namítají, že právní závěry obecných soudů je s ohledem na jejich věk diskriminují, neboť jim ukládají povinnost investovat do opravy celé střechy domu, jehož jsou spoluvlastníky, toliko s odůvodněním, že taková oprava je z dlouhodobého hlediska ekonomicky výhodnější než menší lokální opravy střechy. Podle názorů stěžovatelů by však měl být jejich věk brán v úvahu a proto měl být rozsah opravy posuzován i v měřítku krátkodobém. Jelikož se tak nestalo, došlo prý k porušení jejich ústavně zaručených práv uvedených v čl. 1 , 4 a 11 Listin y.
S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje.
Z ust. § 139 odst. 2 občanského zákoníku je zřejmé, že právě obecným soudům je ze zákona svěřeno oprávnění rozhodovat o hospodaření se společnou věcí, a to při rovnosti hlasů (spoluvlastníků) nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody. Rozhodnutí obecných soudů nelze považovat za stojící mimo zákon nebo jeho meze jen proto, že nedává za pravdu stěžovateli, nýbrž vedlejším účastníkům. Hospodaření s věcí je pak projevem výkonu vlastnického práva - základního práva chráněného č. 11 Listin y; jeho obsahem je - mimo jiné - i jeho ochrana, leč ta náleží spoluvlastníkům věci se stejnými podíly stejnou měrou. Jestliže tedy obecné soudy hodnotily v souzené věci pouze vhodný rozsah jinak nezbytné opravy, na kterém se spoluvlastníci při rovnosti hlasů nebyli schopni dohodnout, nezbývá Ústavnímu soudu - vzhledem k jeho deklarované úloze při ochraně ústavnosti - než dovodit, že právo stěžovatelů na ochranu vlastnictví ve své podstatě zjevně nebylo a ani nemohlo být v souzené věci dotčeno. Již vůbec pak nelze spatřovat v napadených rozhodnutích porušení čl. 1 Listin y, neboť jejich výroky - se zřetelem k výše uvedenému - důstojnost stěžovatelů a jejich práva zcela zjevně nezasáhly. Ostatně jde o článek, který patří mezi obecná ustanovení Listin y a jeho konkrétní aplikace je - se zřetelem na ustálenou judikaturu - možná jen v souvislosti s porušením konkrétního základního práva a svobody podle hlavy druhé a následujících Listin y.
Pokud jde o námitku stěžovatelů, že při vydání rozhodnutí nebylo uplatněno krátkodobé hledisko zohledňující jejich věk, vychází Ústavní soud z toho, že se v řízení jednalo o posouzení rozsahu nezbytné opravy, takže bylo nutné brát v úvahu především jiná kritéria, např. účelnost opravy se zřetelem na úplné odstranění nežádoucího technického stavu střechy, jehož lze stěží dosáhnout, bude-li na ní ponechána střešní krytina na hranici své životnosti. V tomto směru považuje Ústavní soud provedené dokazování za zcela dostatečné a neshledal - ve smyslu citované judikatury - ani tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, jež provedly obecné soudy.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že tvrzení stěžovatelky o porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1 , 4 a 11 Listiny základních práv a svobo d, jsou zjevně neopodstatněná.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu