Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 112/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) O. M., 2) J. M., 3) M. S., všech zastoupených JUDr. H. P., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2001, čj. - 107, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2000, čj. - 95, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 3. 1999, čj. - 74,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 12. 2. 2002, která došla Ústavnímu soudu dne

18. 2. 2002, podali stěžovatelé návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2001, rozsudků Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2000, a Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 3. 1999, v záhlaví tohoto usnesení uvedených. Mají za to, že těmito rozhodnutími došlo k porušení článku 36 d, když soudy ve všech třech stupních dospěly k názoru, že jsou vázány usnesením Okresního soudu v Trutnově o projednání dědictví, a tím, jaký majetek či závazky do dědictví patří, se nebudou zabývat.

Okresní soud v Trutnově napadeným rozsudkem ve věci stěžovatelů - žalobců - proti R. L. a P. P., o zaplacení částky Kč 124 773,-- s přísl., rozhodl, že žaloba se zamítá. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 6. 2000 poté, co Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 5. 2000 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Návrhu stěžovatelů na připuštění dovolání nevyhověl s tím, že v projednávané věci ani z hlediska jiných projednávaných případů není pro posouzení věci nejen zásadně významná, ale dokonce není vůbec právně závažná otázka, zda při předlužení dědictví jsou dědici povinni uspokojit věřitele zpeněžením celého dědictví bez ohledu na výši dědického podílu.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 11. 2001, čj. - 107, dovolání stěžovatelů - žalobců - odmítl s tím, že závěr o přípustnosti dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

nelze učinit. Je toho názoru, že právní otázka, předložená k posouzení, neměla pro rozhodnutí o věci zásadní význam. Dovolací soud proto dovolání žalobců jako nepřípustné podle ustanovení

odmítl ( ).

Ústavní soud při přípravě projednávání návrhu stěžovatelů musel vycházet z toho, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Dospěl k závěru, že stěžovatelé v daném případě zjevně považovali dovolání za procesní prostředek k ochraně svého práva, který musí využít ještě před podáním ústavní stížnosti ( , o Ústavním soudu). Ústavní soud je toho názoru, a to v souladu se svou předchozí judikaturou (např.

sp. zn.

), že dovolání je možno považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje, pouze tehdy, jestliže je zákon připouští. Pokud dovolání přípustné není, jak tomu bylo v tomto případě, když Nejvyšší soud ČR přípustnost dovolání ve věci neshledal, plyne zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti ode dne doručení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2000. Tento byl nepochybně doručen právní zástupkyni stěžovatelů - žalobců - do dne 21. 6. 2000, když rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 3. 1999 následně, po potvrzujícím rozsudku odvolacího soudu, se stal pravomocným dne 21. 6. 2000, jak vyplývá z razítka právní moci, kterým byl tento rozsudek opatřen dne 29. 6. 2000.

S přihlédnutím k tomuto zjištění byl Ústavní soud nucen konstatovat, že předmětná stížnost ze dne 12. 2. 2002, pokud touto stížností stěžovatelé napadají rozsudek odvolacího soudu, nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto ji bylo nutno jako opožděnou ve smyslu ustanovení citovaného zákona odmítnout. Návrh ústavní stížnosti směřující do usnesení dovolacího soudu pak bylo nutno posoudit jako návrh nepřípustný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2002 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu