Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 572/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 35, zastoupené JUDr. PhDr. S. B., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2001, čj. - 137,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci určení vlastnického práva, i jemu instančně předcházející soudní rozhodnutí, i když přiznává, že rozhodnutí, která dovolacímu řízení předcházela, napadla jinou ústavní stížností (ze dne

19. 2. 2001). Domnívá se, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle y ČR, a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k této Úmluvě. Navrhuje, aby bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR i jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8. Stěžovatelka dále uvádí, že ve stejné věci byla jiným navrhovatelem podána ústavní stížnost vedená pod

sp. zn.

, a proto navrhuje, aby obě ústavní stížnosti byly projednány společně.

Soudce zpravodaj především zjistil, že ústavní stížnost vedená pod

sp. zn.

byla dne 8. října 2001 odmítnuta, a proto se návrhem na společné řízení nezabýval. Dále před meritorním posouzením věci zkoumal, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle ustanovení zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní).

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud bylo dovolání podané stěžovatelem jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR usnesením odmítnuto, nemá tento akt charakter meritorního rozhodnutí orgánu veřejné moci, jde o rozhodnutí deklaratorní povahy, kterým se autoritativně konstatuje neexistence práva (srov. usnesení

sp. zn.

, publikované pod č. 14, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8). Ve smyslu ustanovení zákona je pak tedy třeba za poslední prostředek, který k ochraně práva poskytuje, považovat rozhodnutí soudu odvolacího, tj. v daném případě rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. .

Pro účely posouzení zachování lhůty k podání ústavní stížnosti, která začala plynout dnem doručení zmíněného rozhodnutí Městského soudu v Praze, Ústavní soud nepovažoval za nutné zjišťovat přesné datum, kdy k doručení došlo. Ze spisového materiálu lze mít totiž za nepochybné, že k doručení zmíněného rozsudku stěžovatelce došlo někdy ke konci r. 2000, případně počátkem r. 2001 (to potvrzuje např. datum doručení této písemnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 8 - prosinec 2000). Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula nejpozději v prvních měsících r. 2001, avšak ústavní stížnost byla předána osobně na Ústavním soudě dne 26. 9. 2001. Ostatně jak stěžovatelka výslovně uvádí, zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze ústavní stížností skutečně napadla (srov.

sp. zn.

). Překážku litispendence (§ 35 odst. 2 zákona) Ústavní soud v této souvislosti neshledal především proto, že v řízení pod uvedenou spisovou značkou Ústavní soud "nejedná", ale prozatím probíhá nemeritorní, předběžné posouzení návrhu (§ 43 zákona) - a ostatně jde o stejného navrhovatele.

Z výše uvedeného plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2002 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu