Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 495/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Č., zastoupené advokátkou JUDr. L. S., proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 7. 2000, sp. zn. -253, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Náchodě ve věci péče o nezletilou A. Č. o úpravě styku nezletilé s otcem (Ing. S. Č.) tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou takto: V každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku 18.00 hodin do neděle 18.00 hodin. V každém lichém kalendářním roce v období jarních školních prázdnin, tj. od pátku 18.00 hodin bezprostředně předcházejícího týdne jarních prázdnin do neděle 18. 00 hodin v týdnu, na který připadají jarní prázdniny. V každém sudém kalendářním roce v době od 1. 7. od 8.00 hodin do 31. 7. do 18.00 hodin.V každém lichém kalendářním roce v době od 1. 8. v 8.00 hodin do 31. 8. do 18.00 hodin.V každém lichém kalendářním roce v den 25. 12. od 8.00 hodin do 20.00 hodin. V každém sudém kalendářním roce v době od 25. 12. od 18.00 hodin do 1. 1. do 18.00 hodin následujícího roku.

Okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že matka dítěte s otcovým návrhem na úpravu styku s dcerou, který je obsažen ve výroku rozsudku, nesouhlasila. Soud konstatuje, že ze znaleckého posudku z oboru školství a kultury, odvětví psychologie neplynou okolnosti, které by vylučovaly výchovné působení otce na děti; podle posudku znalce PhDr. O. K. má otec pro výchovu dobré schopnosti i předpoklady. Kolizní opatrovník nezletilé - Okresní úřad v Náchodě - doporučil návrhu otce vyhovět, protože podle jeho zjištění je takové řešení plně v souladu se zájmy dítěte. Okresní soud poukázal na to, že děti ke svému zdravému vývoji potřebují oba rodiče a že je především v zájmu dítěte, aby jeho psychická a emoční stránka nebyla ochuzena o podněty ze strany otce. Dle mínění soudu je rovněž v zájmu obou rodičů, aby otec měl možnost stýkat se s dcerou co nejčastěji. Proto soud s ohledem na věk dítěte a na "strukturu osobnosti otce" jeho návrhu vyhověl.

Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví napadeným rozsudkem rozsudek soudu I. stupně změnil jen ve výroku o styku otce s nezletilou v období jarních školních prázdnin tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém lichém kalendářním roce v období jarních školních prázdnin od pátku 18.00 hodin bezprostředně předcházejícího týdnu jarních prázdnin do soboty 18.00 hodin v týdnu, na který připadají jarní prázdniny; jinak rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

Krajský soud považuje rozsudek okresního soudu za správný. Podle jeho názoru okresní soud důsledně vycházel z provedených důkazů, zejména jednoznačného a přesvědčivého znaleckého posudku, z něhož plyne, že nezletilá má k oběma rodičům stejně dobrý a kladný vztah, že se s otcem i s prarodiči z jeho strany ráda stýká a že výchovné schopnosti obou rodičů jsou stejně dobré. Také ke zletilému bratrovi S. (žijícímu u otce) má přiměřený sourozenecký vztah. Krajský soud je přesvědčen, že je v zájmu nezletilé, aby byl její styk s otcem uskutečňován v maximální možné míře. Obavy matky - stěžovatelky, že by otec nevyhověl odůvodněným prospěšným zájmům a aktivitám nezletilé, nelze prý posuzovat do budoucna, tzn. pro případ, že by nastaly. Krajský soud toliko přiměřeně zkrátil dobu styku otce s nezletilou o jarních prázdninách, aby se dítě mohlo v původním prostředí u matky připravit na dobu školní výuky.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené právo její nezletilé dcery, vyplývající z čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). Domnívá se, že toto právo bylo v předmětném řízení zcela opomenuto, byť je nezletilá A. schopna formulovat své vlastní názory. Uvádí, že ona s navrhovanou úpravou styku nesouhlasila, neboť dcera byla spokojena s dosavadním zaběhnutým způsobem návštěv u otce. Stěžovatelka se dovolává základního opomenutého důkazu - výslechu nezletilé dcery - který obecné soudy neprovedly a nevěnovaly tak názoru dítěte patřičnou pozornost. Dcera prý s navrhovanou úpravou styku s otcem nesouhlasila. Soud však rozhodl plně v intencích návrhu otce s poukazem na znalecké posudky a na eminentní zájem na rozvoji existujících rodinných vazeb.

Stěžovatelka proto navrhla, aby byly napadené rozsudky Okresního soudu v Náchodě a Krajského soudu v Hradci Králové zrušeny.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Okresní soud v Náchodě a Krajský soud v Hradci Králové a dále Ing. S. Č. a Okresní úřad v Náchodě.

Okresní soud v Náchodě ve svém vyjádření nesouhlasí s argumenty stěžovatelky v ústavní stížnosti. Podle jeho názoru nelze spatřovat porušení práv dítěte v tom, že nezletilá nebyla osobně u soudního jednání vyslechnuta. Soudní jednání se konalo opakovaně, stěžovatelka byla vždy osobně přítomna, leč návrh na výslech nezletilé nikdy nevznesla a neučinil tak ani otec nezletilé, ani ve věci ustanovený opatrovník

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Dále uvedl, že s názorem stěžovatelky, že by byla porušena ústavně zaručená práva nezletilé plynoucí z čl. 12 Úmluvy, nesouhlasí.

Vedlejší účastník řízení Ing. S. Č. ve svém vyjádření k ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že zájmy nezletilé byly dostatečným způsobem hájeny kolizním opatrovníkem, který "zohlednil" i mínění nezletilé. Názory dítěte byly vzaty v úvahu i v rámci psychologického vyšetření. Vedlejší účastník se domnívá, že v zájmu dítěte nebylo zatěžovat je dalším soudním řízením a vyvíjet tak na ně další psychický nátlak, který již nutně působí v důsledku rozvodového řízení a proto souhlasí s postupem soudu, který vzal v úvahu uplatněné návrhy kolizního opatrovníka.

Okresní úřad v Náchodě se ve smyslu postavení vedlejšího účastníka vzdal.

Stěžovatelce byly zaslány kopie vyjádření Okresního soudu v Náchodě a Ing. S. Č. Stěžovatelka ve svém stanovisku poukázala na to, že soud má z úřední povinnosti objasnit skutkový stav a shromáždit potřebné důkazy. Uvádí, že prý opatrovnice s nezletilou k dané věci vůbec nehovořila. Odkazy soudu na znalecké posudky (z 30. 9. 1997, 4. 10. 1998 a 22. 3. 1999) považuje stěžovatelka za nedostačující s ohledem na dobu jejich vypracování.

Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.

Podle článku 83 y ČR je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Ústavní soud ve své činnosti musí respektovat jeden z hlavních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví ( y). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody stěžovatele chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní soud není vrcholnou třetí či čtvrtou instancí v systému obecného soudnictví. Není součástí soustavy obecných soudů a proto mu zpravidla ani nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení dokazování provedené obecnými soudy (a to ani tehdy, když by se s ním sám neztotožňoval), pokud jím nejsou porušeny ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ústavní soud by mohl hodnotit provedené důkazy v rozporu s hodnocením, jež provedly soudy obecné, jen výjimečně. [V tomto směru lze odkázat např. na nález

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3, Vydání 1. Praha, C.H.Beck 1995, str. 257, cit.:"... V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takové rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s d, jakožto i s y. .....".].

Z těchto zásad vycházel Ústavní soud i v souzené věci.

Lze konstatovat, že stěžovatelka v podstatě napadá hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, které - jak již bylo uvedeno - v zásadě Ústavní soud nepřehodnocuje. S přihlédnutím k obsahu předmětného spisu má Ústavní soud zato, že obecné soudy své rozhodnutí správně a přesvědčivě odůvodnily, a to i s ohledem na dlouhotrvající spor rodičů, týkající se péče o nezletilou A. Č. Ústavní soud pak v souzené věci zmíněný extrémní nesoulad mezi právními závěry obecných soudů a významnými skutkovými zjištěními neshledal.

Právo dítěte, být slyšeno v každém řízením, které se ho týká - jak vychází ze zmiňovaného Úmluvy a promítá se přímo v ustanovení , o rodině, ve znění pozdějších předpisů - poskytuje dítěti možnost, být v řízení slyšeno, buď přímo nebo prostřednictvím svého zástupce anebo prostřednictvím příslušného orgánu. Je tedy na úvaze soudu, který způsob zjištění názoru dítěte v konkrétní věci, se zřetelem na všechny okolnosti případu, zvolí. V souzené věci byl názor dítěte prezentován kolizním opatrovníkem - Okresním úřadem v Náchodě - orgánem péče o dítě - který podle přesvědčení Ústavního soudu zájmy nezletilé v řízení dostatečně hájil (srov. č.l. 152, kde opatrovník prezentuje dobrý vztah nezletilé k oběma rodičům, uvádí, že se jedná o citlivou holčičku, která bývá po pohovorech rozrušena, na č.l. 251 doporučuje vyhovět návrhu otce a poukazuje na to, že tato úprava je plně v souladu se zájmy nezletilé). Pokud tedy stěžovatelka brojí proti tomu, že soud neprovedl výslech nezletilé dcery a spatřuje v tom tzv. základní opomenutý důkaz, je Ústavní soud toho názoru, že v tomto konkrétním případě nelze tuto námitku stěžovatelky hodnotit z ústavněprávního hlediska jako relevantní. V činnosti obecných soudů nebylo shledáno nic, co by odporovalo ústavně zaručeným právům účastníků, ani co by bylo v rozporu s principy spravedlivého procesu či s Úmluvou (o právech dítěte), které se stěžovatelka dovolává.

Ústavní soud dále konstatuje, že k posouzení věci obecný soud provedl ty důkazy, které považoval za důležité. Stěžovatelka sama (ani nikdo jiný z účastníků) v průběhu řízení provedení důkazu výslechem nezletilé nenavrhla. Z obsahu předmětného spisu nevyplývá, že by stěžovatelka či někdo z dalších účastníků nesouhlasil s provedením "napadených" znaleckých posudků jako listinného důkazu v řízení před soudy. Ani po skončeném dokazování nepodali účastníci řízení další návrhy na doplnění dokazování a stěžovatelka tak neučinila ani v odvolání proti napadenému rozsudku okresního soudu (srov. č.l. 251, 257-8, 268); nelze proto považovat neprovedení výslechu nezletilé A. za tzv. opomenutý důkaz. Pokud by Ústavní soud námitku stěžovatelky - která provedení dalšího důkazu navrhuje teprve v řízení před Ústavním soudem - akceptoval, stal by se prakticky další instancí v systému všeobecné soudní soustavy, což mu s ohledem na to, co bylo již předestřeno, zásadně nepřísluší. Jestliže se tedy stěžovatelka provedení důkazu výslechem nezletilé dcery dovolává až v řízení před Ústavním soudem, je zřejmé, že se snaží stavět Ústavní soud do pozice jakéhosi "superrevizního orgánu" nad obecnými soudy. Totéž lze konstatovat i k otázce důkazu znaleckými posudky. Pokud stěžovatelka měla výhrady k provedení těchto znaleckých posudků (z důvodu časového odstupu od jejich vypracování), měla svůj nesouhlas prezentovat již v těchto řízeních, aby k nim mohly obecné soudy zaujmout stanovisko. Pokud však takto činí až nyní před Ústavním soudem, nezbývá než odkázat na to, co bylo právě konstatováno. To znamená, že se nyní v řízení před Ústavním soudem jedná o "nova" a jako takovými se jimi Ústavní soud zabývat nemůže. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na ustálenou judikaturu, podle níž námitky, které mohly být uplatněny v řízení před obecnými soudy, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti (srovnej např. nepublikované usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2001,

sp. zn.

).

Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že "... pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 1 zákona o rodině) není - ani při plném respektu k právům nezletilých - zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, resp. nepřiměřeně omezen ( nález

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12, Vydání 1. Praha, C.H.Beck 1999, str. 87).

Za tohoto stavu je zcela zřejmé, že základní práva a svobody stěžovatelky, jichž se dovolává, v souzené věci porušeny nebyly.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2002

JUDr. Vojen Güttlera

předseda senátu