Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 88/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky R., spol. s r. o. zastoupené advokátem JUDr. Z. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2001, č.j. -191, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 4. 2. 2002 napadla navrhovatelka (stěžovatelka) usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2001, č.j. -191 (pozn.: v závěrečném návrhu je uvedeno usnesení ze dne 23. 11. 2001, č.j. -112, z obsahu ústavní stížnosti však vyplývá, že se jedná o písařskou chybu), neboť má za to, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle d a y.

Napadeným usnesením bylo odmítnuto podle a jako opožděné dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 2001, č.j. -154. Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení uvedl, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 3. 5. 2001. Podle bodu 17. hlavy I. části dvanácté se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. O takový případ šlo i v dané věci, protože odvolací soud ji ve shodě s bodem 15. hlavy I. části dvanácté rovněž projednal podle dosavadního znění Vzhledem k tomu bylo třeba podle , ve znění účinném před 1. 1. 2001, podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tj. do 4. 6. 2001, přičemž stěžovatelka byla výslovně poučena v rozsudku odvolacího soudu o tom, že přípustnost dovolání upravuje až 239 ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dovolání však bylo stěžovatelkou podáno až dne 2. 7. 2001.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s názorem dovolacího soudu, když uvádí, že z ustanovení bodu 17. hlavy I. části dvanácté nelze jednoznačně dovodit, že by se rovněž dovolací lhůta měla řídit dosavadními právními předpisy, tj. platným do 31. 12. 2000. Dle stěžovatelky by se naopak tato lhůta měla řídit platným , a tedy by měla v daném případě být dvouměsíční. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím, které bylo vydáno v rozporu s procesním předpisem, byla stěžovatelce uzavřena cesta k dalšímu postupu ve věci a možnému zvratu v řízení, došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, resp. na soudní a jinou právní ochranu. Z tohoto důvodu navrhla, aby Ústavní soud usnesení dovolacího soudu zrušil.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele (stěžovatelky). Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v tomto směru zjevně neopodstatněná, neboť se stěžovatelce nepodařilo prokázat možnost porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení, že Nejvyšší soud v napadeném usnesení chybně interpretuje a aplikuje bod 17. hlavy I. části dvanácté Danou otázkou se zabýval Ústavní soud v řadě svých usnesení, např. ze dne 2. 1. 2002,

sp. zn.

, ze dne 21. 1. 202,

sp. zn.

, v nichž se plně ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu.

Vzhledem k tomu, že i v daném případě zastává Ústavní soud názor, že rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením a 2 , nezbylo mu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2002

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu