Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 66/02

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. M. F., bez právního zastoupení, proti nevydání osvědčení pro práci s utajovanými skutečnostmi Národním bezpečnostním úřadem ze dne 28. prosince 2000, čj.: 1530/2000-NBÚ/PFO-1,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 30. ledna 2002 doručen návrh na zahájení řízení ve věci oznámení Národního bezpečnostního úřadu, jímž bylo stěžovateli sděleno nesplnění podmínek pro vydání osvědčení, aniž by bylo podáno jakékoliv vysvětlení. Tím bylo stěžovateli znemožněno pracovat na jeho dosavadním pracovišti ve funkci ředitele odboru správy majetku Ministerstva vnitra ČR. Stěžovatel uvedl, že mu nebylo doručeno rozhodnutí, ale pouze oznámení, a proto zastává názor, že lhůta k podání ústavní stížnosti dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), byla zachována.

Dále uvedl, že v uvedeném postupu shledává zásah do svých základních práv a svobod, bez bližší specifikace. Žádal zrušení oznámení, na základě kterého byl z uvedené funkce dne 4. května 2001 odvolán.

Ústavní soud, aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad podání, které spočívají zejména v absenci právního zastoupení, nezbytného k jednání před Ústavním soudem (§ 29 a násl. zákona), dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud, s ohledem na svou judikaturu (např.

či

, zveřejněné pod č. 322/2001 Sb.), zastává názor, že obsahově se v daném případě jedná o rozhodnutí, a to přesto, že tak označeno není. S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele, že lhůta pro podání ústavní stížnosti neběžela, a pouze doplňuje, že lhůtu k podání ústavní stížnosti stanoví i u zásahů do základních práv a svobod, ke kterým došlo jiným způsobem, nežli rozhodnutím. Ústavní stížnost je nutno považovat za podanou po lhůtě, když i při absenci jakéhokoliv dokladu a doručení lze mít za to, že rozhodnutí (oznámení) bylo stěžovateli doručeno nejpozději spolu s rozhodnutím o odvolání z funkce ředitele odboru správy majetku Ministerstva vnitra ČR, tj. ke dni 4. května 2001. Ústavní stížnost je tedy třeba odmítnout jako podanou po lhůtě, dle ustanovení lit. b) zákona.

Kromě toho je zřejmé, že stěžovatel měl možnost uplatnit opravný prostředek - stížnost, ve stanovené lhůtě. Pokud tak neučinil (a z obsahu jeho podání lze usuzovat, že opravný prostředek podán nebyl) nevyčerpal veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv. Nesplnění této podmínky tedy činí jeho ústavní stížnost nepřípustnou (§ 75 odst. 1 zákona), a jako takovou by ji Ústavní soud odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona i pokud by byla podána včas.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 7. února 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj