Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 537/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele L. K., zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Bednářem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze, Mikovcova 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 6. 2000, čj. -73, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2000, čj. -83, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 7. 9. 2000 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě a Krajského soudu v Ústí nad Labem. Namítal, že obecné soudy tím, že zamítly jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, porušily jeho právo na spravedlivý proces a ve svých důsledcích i článek 8 odst. 1d (dále jen ""). Odvolací soud pak svým konstatováním, že stížnost nebyla blíže odůvodněna, postupoval dle názoru stěžovatele v rozporu s , a y, neboť se nevypořádal s jeho obhajobou, nepřihlížel k argumentům, tvrzeným v odůvodnění stížnosti, a ani je nečetl.

V průběhu přípravy věci k projednání v senátě právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že jeho mandant zemřel. Ústavní soud tuto skutečnost ověřil dotazem na správní odbor Městského úřadu v Mladé Boleslavi. Ze zaslaného úmrtního listu pak zjistil, že stěžovatel zemřel dne 27. 10. 2001.

Institut zastavení řízení upravuje , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") v ustanovení , které na situaci popsanou shora z hlediska své konstrukce nedopadá. Řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel, nelze tudíž podle uvedeného ustanovení zastavit.

Podle ustanovení , pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení a předpisy vydané k jeho provedení.

Podle , věta prvá , jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle , věta prvá , neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Fyzická osoba ztratí způsobilost být účastníkem řízení svou smrtí ( ).

Protože stěžovatel poté, co bylo řízení před Ústavním soudem zahájeno, zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení, Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení o ústavní stížnosti pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které v řízení jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právního nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že v trestním řízení obecné soudy tím, že zamítly jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, porušily jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, jež jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, a tudíž nepřecházejí na jeho právní nástupce. Navíc úprava institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dle § 61 trestního zákona je přímo vázána na osobu odsouzeného, tj. stěžovatele.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení s odkazem na ustanovení , zastavit, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 29. ledna 2002

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu