Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 12/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů K. Š., Ing. J. C., a H. J., všech zastoupených advokátem Mgr. R. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 25. 10. 2000, č.j. -26, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec potvrdil napadeným usnesením usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 9. 2000, č.j. -14, kterým nebylo připuštěno zastoupení stěžovatelů K. Š. a H. J. posledním ze stěžovatelů Ing. J. C. V jeho odůvodnění zejména uvedl, že - jak bylo z předmětných soudních spisů zjištěno - zastupuje již Ing. J. C. jako obecný zmocněnec u téhož soudu jiné účastníky ve dvou dalších řízeních, a to v řízení vedeném pod sp. zn. mezi Z. I., s.r.o., a J. B. a v řízení vedeném pod sp.zn. mezi Ing. R. O. a M. D., přičemž v obou případech jde evidentně o věci, které se souzenou věcí nesouvisí. Usnesení soudu I. stupně proto bylo správné, neboť byly splněny zákonné podmínky ust. , podle kterého soud nepřipustí zastoupení obecným zmocněncem mj. i tehdy, pokud obecný zmocněnec vystupuje v tomto postavení v různých věcech opětovně.

Proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec podali stěžovatelé ústavní stížnost, ve které se domáhají jeho zrušení. Ústavní stížnost neměla všechny náležitosti ve smyslu ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelé nebyli zastoupení advokátem (§ a 31 odst. 2 cit. zákona).

Dne 5. 3. 2001 byli stěžovatelé vyzváni k odstranění vad stížnosti s poučením, že tato ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud neodstraní vady do 30 dnů od doručení této výzvy. Ve stanovené lhůtě odstranili vytčené vady pouze stěžovatel Ing. J. C. a stěžovatelka H. J., neboť Ústavnímu soudu byla doručena jejich stížnost sepsaná advokátem Mgr. R. H. Stěžovatel K. Š. vady ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě neodstranil.

Stěžovatelé Ing. J. C. a H. J., jejichž ústavní stížností se Ústavní soud nadále zabýval, pak tvrdí, že soud porušil procesní předpisy, když nepřipustil straně žalované zvoleného zmocněnce, ale zároveň jednal v rozporu se zásadami dle y, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestraného soudu, a v rozporu s y, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec a Okresní soud v Liberci.

Okresní soud v Liberci pouze odkázal zcela na odůvodnění jím vydaného rozhodnutí ze dne 6. 9. 2000, sp. zn. .

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec zejména uvedl, že ústavní stížnost napadá rozhodnutí vydané v souladu s kogentním ustanovením zákona, aniž by se v ní tvrdilo, že by šlo o ustanovení, které je v rozporu su. Není tomu tak a argumentace y a y je zavádějící a účelová, jestliže je uváděna do souvislosti s tvrzením, že soud nerozhodoval nestranně. Je i nepravdivá, protože jediným důvodem napadeného rozhodnutí je skutečnost, že obecný zmocněnec Ing. J. C. zastupuje v různých navzájem nesouvisejících věcech. Čl. 36 odst. 1y, který zakládá právo obrátit se s věcí na nezávislý a nestranný soud, uvádí toto právo do souvislosti se stanoveným postupem, jehož součástí je i ust. Stížnost je prý tedy bezdůvodná a nezbývá než v ostatním odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Dále Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec sdělil, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez ústního jednání před Ústavním soudem.

Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.

1) Ústavní stížnost stěžovatel K. Š. vykazuje nadále vady, které stěžovatel vzdor výzvě soudu v předepsané lhůtě neodstranil. Jsou tedy u něho splněny podmínky odmítnutí stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu.

2) Pokud jde o stěžovatele Ing. J. C., plyne z obsahu spisu, že Ing. C. nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána napadená usnesení; v tomto řízení byl toliko zmocněn účastníky, aby je zastupoval jako obecný zmocněnec, což oba soudy nepřipustily. Stěžovatel Ing. C. tedy není - jak plyne z ustanovení cit. zákona - osobou oprávněnou podat ústavní stížnost. Jsou tedy splněny podmínky odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení .

3) Ústavní soud tedy nadále věcně přezkoumával pouze ústavní stížnost stěžovatelky H. J. Dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neakceptuje názor stěžovatelky, že napadenými usneseními byla porušena její ústavně zaručená práva ve svém souhrnu zahrnující právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, protože nebylo připuštěno její zastoupení občanem, který je způsobilý k právním úkonům. Z jejich odůvodnění totiž vyplývá, že se oba soudy náležitě vypořádaly se zjištěním a posouzením důvodů, pro které ji obecný zmocněnec Ing. J. C. nemůže vzhledem k ust. v projednávané věci zastupovat. Ústavní soud nevidí důvod, aby právní názory obecných soudů a jejich závěry z ústavněprávního hlediska neakceptoval.

V tomto směru rovněž Ústavní soud neshledal tzv. extrémní nesoulad mezi právními závěry obou soudů a vykonanými skutkovými zjištěními ve smyslu vlastní ustálené judikatury. Oba soudy rozhodovaly v rámci zákonem stanoveného postupu a respektovaly principy spravedlivého procesu podle y. Napadená usnesení nejsou v rozporu ani s ústavněprávními principy uvedenými v , 81, 95 a 96y a v a 37y, jichž se stěžovatel v původním podání dovolává. V této souvislosti je třeba poznamenat, že úkolem Ústavního soudu, který není součástí soustavy obecných soudů, je toliko ochrana ústavních principů (y), a proto mu nepřísluší přezkoumávat jejich rozhodnutí, pokud jimi nebyla porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky. O takový případ se však v souzené věci nejedná.

Proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost

- stěžovatele K. Š. podle ustanovení , o Ústavním soudu,

- stěžovatele Ing. J. C. podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona,

- stěžovatelky H. J. podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2001

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu