Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 552/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. L., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. srpna 2001, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 31. října 2001, soudcem zpravodajem

JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné rozhodnutí obecného soudu (Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. srpna 2001 - -109), jímž bylo zrušeno jemu předcházející rozhodnutí obecného soudu II. stupně (Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2000 - -88), o vyklizení nebytových prostor, jež jsou vlastnictvím úpadce I., spol. s r. o.

Stěžovatel tvrdil, že dovolací soud měl aplikovat , v tehdy platném a účinném znění, které výslovně zakotvovalo neplatnost smluv uzavřených bez předchozího souhlasu obecního úřadu ( a 4). Nejvyšší soud ČR vydal rozhodnutí v rozporu s principem právní jistoty účastníků, když platnost smlouvy posuzoval dle právní úpravy, jež nabyla platnosti a účinnosti až po uzavření smlouvy a po podání žaloby na vyklizení. Dle názoru stěžovatele , kterým se mění zákon č.

, o nájmu a podnájmu nebytových prostor (účinnosti nabyl dne 3. 12. 1999), zrušil ustanovení a.4 a změnil úpravu uzavírání smluv o nájmu nebytových prostor retroaktivně. Interpretace Nejvyššího soudu ČR je v příkrém rozporu s ústavně zakotvenou povinností soudu být vázán zákonem (d).

Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se stěžovatel cítí dotčen na svých ústavně zaručených právech plynoucích z y ČR, a násl.d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel podrobněji nezdůvodnil ústavněprávní aspekty co do tvrzeného porušení jeho (ústavně zaručených) práv, navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ve smyslu a zákona Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti splněny nejsou.

Jestliže totiž Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 15. srpna 2001

(-109), na návrh vedlejšího účastníka (žalované D. P.), rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, jde v současné době o věc dosud pravomocně neskončenou.

Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. října 2001