Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 305/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti manželů MUDr. Z.Č. a MUDr. K.Č., zastoupených JUDr. J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. ., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 5. 2001 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. , kterým byl mj. pravomocně zamítnut jejich návrh na vydání specifikovaných nemovitostí, včetně rekreační chaty, v k.ú. Ú., s odůvodněním, že nejsou státními občany České republiky a tudíž nesplňují podmínku dle , ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo zakotvené v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), věta první y ("Ústava") a věta první a druhá d ("Listina"). Nesouhlasí s právním posouzením jejich věci, jak bylo provedeno obecnými soudy. Uvedli, dne 9. 2. 1990 pozbyli československé státní občanství a k dnešnímu dni nenabyli české státní občanství, i když o to velmi stáli. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 1981, sp. zn. byli odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl jim uložen i trest propadnutí majetku. Tento rozsudek byl stejným soudem v roce 1990 zrušen v neveřejném zasedání, a to dle ust. , a současně byla zrušena všechna další rozhodnutí v téže trestní věci, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazovala, a to k datu jejich vydání. Stěžovatelé jsou toho názoru, že zrušením těchto rozhodnutí se obnovil stav před jejich vynesením a tedy i jejich právo vlastnické k předmětným nemovitostem. , o mimosoudní rehabilitaci, stanovil pouze způsob resp. postup, jakým se má rehabilitovaná osoba domáhat vydání věci a nic nemohl změnit na tom, že k majetku, který propadl státu, se vlastnictví obnovilo původním osobám a to bez rozdílu, přičemž poukázali na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, v odpovědi na žádost o vyjádření k ústavní stížnosti zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené, je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v argumentaci dovolávající se právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu ze dne 2. 2. 1995,

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, nález č. 7), tedy že , o mimosoudní rehabilitaci, stanovil pouze postup, jakým se má oprávněná osoba domáhat do určité doby svého majetku od osoby povinné, a výslovně nic nezměnil na tom, že v důsledku zrušení rozhodnutí v trestních věcech a jejich výroku o propadnutí majetku ex tunc, se obnovilo původní vlastnictví majetku. Uvedený názor byl ovšem postupem dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), překonán, a to stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 11. 3. 1997, sp. zn. (viz nález ze dne 28. 4. 1997,

sp. zn.

, publikovaný pod č. 45, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7), dle něhož pravomocná soudní rozhodnutí podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, pokud obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, nejsou u způsobilou být podkladem k provedení záznamu podle ustanovení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, neboť tomu, aby je bylo možno takto chápat, brání ust. , o soudní rehabilitaci. Uvedeným stanoviskem pléna, i nálezem ve věci

sp. zn.

, je senát Ústavního soudu vázán ve smyslu § 23 zákona a v daném případě neshledal důvody se od něj odchylovat. Proto má zato, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně nedošlo k namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatelů.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2001