Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 89/99

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti prof.Ing. J. J.,Dr.Sc., vědeckého pracovníka - důchodce, zast. advokátkou prof. JUDr. M. K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 20.2.1998 č.j. - 168 doplněnému rozsudkem téhož soudu ze 17.4.1998 č.j. -178 a rozsudku Městského soudu v Praze z 10.11.1998 č.j. -204, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel ve své ústavní stížnosti, kterou předal k poštovní přepravě 16.2.1999, doručené Ústavnímu soudu 17.2.1999 navrhl zrušení rozsudku Městského soudu v Praze z 10.11.1998 č.j. -204, , který mu byl doručen 31.12.1998, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 20.2.1998 č.j. -168 včetně doplňujícího rozsudku téhož soudu ze 17.4.1998 č.j. -178. Vytkl obecným soudům, že porušily jeho právo na spravedlivý proces zaručené d a nevzaly na zřetel, že již před rokem 1989 byl součástí našeho právního řádu Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech publikovaný pod č. 120/1976 Sb. Uvedl, že soudy neprovedly všechny potřebné důkazy a důkazy, které provedl soud prvního stupně, nesprávně zhodnotily a dovodily z nich špatné právní závěry. Sdělil, že ve věci nepodal dovolání a požádal Ústavní soud, aby vzhledem k okolnostem případu a jeho osobní situaci ústavní stížnost neodmítl a podle , o Ústavním soudu o ní rozhodl.

Obvodní soud pro Prahu 4 se zcela odvolal na odůvodnění svých rozsudků a uvedl, že na nich trvá.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření poukázal na to, že ústavní stížnost je téměř doslovným opakováním navrhovatelových argumentů uplatňovaných v řízení před soudy obou stupňů, s nimiž se soudy ve svých rozsudcích dostatečně vyrovnaly, a že jde vlastně o další opravný prostředek. Upozornil, že navrhovatel nevyužil možnosti podat dovolání a z tohoto důvodu navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. Alternativně navrhl, aby byla zamítnuta jako nedůvodná.

Akademie věd České republiky uvedla, že se s napadenými rozsudky zcela ztotožňuje a navrhla, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Z návrhu na zahájení řízení s přílohami, vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 z 20.2.1998 č.j. -168 doplněným rozsudkem téhož soudu ze 17.4.1998 č.j. -178 byla navrhovateli (odpůrci, žalovanému v řízení před obecným soudem) uložena povinnost, aby zaplatil navrhovateli, žalobci (vedlejšímu účastníku v řízení před Ústavním soudem) Akademii věd České republiky 138 876 Kč s 3% úroky z prodlení od 1.6.1990 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 10.11.1998 č.j. -204, byly tyto rozsudky soudu prvního stupně potvrzeny. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen oběma stranám sporu 31.12.1998 a toho dne nabyly všechny rozsudky právní moci. V této věci šlo o žalobu na plnění z dohody uzavřené účastníky 24.3.1989 o vzájemných právech a povinnostech v souvislosti s vysláním žalovaného na pracovní pobyt v Rakousku. Žalovaný se v této smlouvě zavázal odvádět na žalobcův účet příspěvky ze svých měsíčních příjmů vyplácených mu jeho zahraničním zaměstnavatelem, a to na úhradu nákladů zajišťujících pracovníkům v zahraničí stejná práva v oblasti nemocenského, důchodového a sociálního zabezpečení. Výše tohoto příspěvku byla stanovena procentní sazbou z dosahovaného čistého měsíčního příjmu. Předmětem sporu byl rozdíl mezi celkovým požadavkem žalobce a částkou, kterou mu žalovaný skutečně odvedl.

Navrhovatel v řízení před odvolacím soudem požádal o připuštění dovolání. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem jeho návrh na připuštění dovolání zamítl, v poučení však uvedl, že proti rozsudku lze podat dovolání za podmínek ust. až 243d . Navrhovatel této možnosti nevyužil a dovolání nepodal.

Ústavní soud nejdříve posuzoval ústavní stížnost z hlediska její přípustnosti podle , podle něhož ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud zastává stanovisko, jež lze vyjádřit touto právní myšlenkou: Požádá-li stěžovatel v průběhu odvolacího řízení odvolací soud o připuštění dovolání a jeho návrh je zamítnut, je plně ve stěžovatelově dispozici podle , , ve znění , účinného od 1.1.1996 dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podat. Neučiní-li tak, nevyčerpá všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. (Např. usnesení Ústavního soudu 28.9.1998 sp.zn.

- ÚS svazek 12 str. 437 a násl., z 8.10.1998 sp.zn.

- ÚS svazek 12, str. 451 a násl. a z 15.9.1999 sp.zn.

- ÚS svazek 15, str. 321 a násl. a nález Ústavního soudu z 8.7.1999

sp. zn.

- ÚS svazek 15, str. 17 a násl.).

V posuzované věci si navrhovatel sice svou procesní aktivitou v odvolacím řízení podmínky k podání dovoláni vytvořil, posléze je však nepodal. Jeho ústavní stížnost je z toho důvodu nepřípustná pro nevyčerpání všech použitelných procesních prostředků podle Ustanovení a b) nelze v projednávaném případu použít.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle , ve znění , neboť podaný návrh je nepřípustný a zákon nestanoví jinak.

Proti usnesení není přípustné odvolání.

V Brně dne 16.8.2001

JUDr. Miloš Holeček

soudce Ústavního soudu