Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 98/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele L. T., zastoupeného JUDr. P. O., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2000, čj. , a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 1999, čj. - 155,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i instančně mu předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, rovněž v záhlaví uvedené, ve věci přezkumu rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání (plného) invalidního důchodu. Namítá, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a 2 d. Navrhuje, aby oba rozsudky byly zrušeny.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je nutno považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, jak ostatně správně naznačuje i stěžovatel, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y ČR).

V dané věci stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti kromě podrobné rekapitulace případu (včetně diagnostických nálezů) toliko opakuje argumentaci již uplatněnou před obecnými soudy, resp. polemizuje s právními názory a závěry obecných soudů. Především pak opětovně používá před obecnými soudy již vícekrát uplatňovanou námitku, že se soud nevypořádal s rozpory ve znaleckých posudcích, resp. nepřihlédl k názorům některých odborných lékařů. Zvláště tato výhrada byla dvakrát Vrchním soudem v Praze uznána jako relevantní a stala se důvodem pro zrušení prvoinstančního rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. Při svém třetím rozhodování ve věci si Krajský soud v Plzni, v souladu s pokynem obsaženým v rozsudku Vrchního soudu v Praze, vyžádal (další) znalecký posudek znaleckého kolektivu (Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů ve zdravotnictví katedry posudkového a revizního lékařství), který potvrdil (a doplnil) závěry posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, a soud tak měl k dispozici tři posudky (včetně posudku orgánu správy sociálního zabezpečení), které se jednoznačně shodují v tom, že zdravotní stav stěžovatele odpovídá částečné invaliditě.

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy - a to zvláště Krajský soud v Plzni, na jehož podrobné odůvodnění Vrchní soud v Praze odkazuje - posoudily a argumentačně řádně a dostatečně odůvodnily své rozsudky o přezkoumání rozhodnutí správního úřadu o otázce existence, resp. neexistence nároku na plný invalidní důchod, přičemž se všemi relevantními námitkami zabývaly a řádně se s nimi vypořádaly. Věcné, srozumitelné a logické formulace v odůvodnění rozsudků obou soudů nepotvrzují názory stěžovatele, že by rozhodnutí bylo neúplné, vycházející z neúplně zjištěného skutkového stavu, a proto nepřezkoumatelné, ani rozporuplnost, nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost závěrů ve znaleckých posudcích. Ústavní soud dále opětovně konstatoval, že skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. nález

sp. zn.

, resp. č. 39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3).

Namítané porušení práva na tzv. spravedlivý (řádný) proces, jak vyplývá z a násl.d, tedy Ústavní soud v postupu obecných soudů neshledal. Je si třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Soudní moc, tak jak je konstituovánau ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem ( ), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními . I ve správním soudnictví se uplatňuje zásada tzv. volného hodnocení důkazů (), stejně jako platí, že soud sám rozhoduje jak o tom, které z navrhovaných důkazů provede, tak i o provedení jiných, nenavržených důkazů, jestliže během řízení vyšla najevo potřeba provedení takových důkazů (). Postupovaly-li obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh dokazování a hodnocení důkazů a do nichž se promítají principy upravené v a d, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek (srov.

sp. zn.

, resp. č. 51 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2). Jak vyplývá i ze shora uvedeného, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů (srov.

sp. zn.

, resp. usnesení č. 22 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6).

Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu