Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 341/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele C., spol. s r. o., zastoupeného D. W., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2001, čj. - 51,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí a svůj návrh odůvodnil tím, že mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za období leden 1999 ve výši Kč 3 617 403,--; později byla tato částka Finančním ředitelstvím pro hl. město Prahu zvýšena na Kč 3 625 687,--.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 10. 4. 2000 žalobu a domáhal se jeho zrušení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2001, čj. - 51, tuto žalobu zamítl.

Stěžovatel odůvodnil svůj návrh ústavní stížnosti tím, že Městský soud v Praze porušil svým rozhodnutím ústavně zaručená práva stěžovatele, založená , a d, jakož i y ČR tím, že nezrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze, kterým byla stěžovateli uložena daňová povinnost, aniž by pro její uložení byl dán zákonný podklad. Bylo tak podle něj porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a bylo postupováno v rozporu s právními předpisy.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným (, , ve znění pozdějších předpisů).

Z obsahu napadeného rozsudku Městského soudu v Praze bylo shledáno, že uvedený soud v souladu s přezkoumal rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze, které zamítlo odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru. V odůvodnění svého rozhodnutí se soud vypořádal s námitkami, které stěžovatel uvedl v žalobě a také dostatečně přesvědčivě objasnil, proč shledal napadené rozhodnutí v souladu s platnými předpisy, konkrétně zejména se , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů; jakož i , resp. i Proto lze na toto odůvodnění zcela odkázat.

Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, ani ústavně zaručené právo, jehož se stěžovatel dovolává. Pokud jde o namítané porušení práva podle d, stanoví jeho ustanovení, že daně mohou být ukládány na základě zákona; to znamená, že i způsob jejich výpočtu, vybírání atp. upravuje zákon. Jestliže je tedy daň (hmotná stránka) i způsob jejího vyměření a vybírání (procesní stránka) stanovena zákonem, jde o úpravu provedenou způsobem ústavním (zákon č. 130/1996 Sb.).d pro zákonodárce v tomto směru nestanoví žádné další omezení. V souladu s tím Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí - to přísluší soudům obecným - pokud tím není porušeno nějaké další ústavně zaručené základní právo, což v tomto případě Ústavní soud nezjistil.

Proto bylo nutno pokládat návrh stěžovatele za zjevně neopodstatněný a senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu